kniha » Přesilová hra
má v knihovně 2
hodnotilo: 3
60%
Přesilová hra Více vydání = více obálek.

Pavel Frýbort

Přesilová hra

Kniha vyšla i pod názvem:
Power Play
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: detektivní

vydání: Mladá fronta (web) 1990; Šulc a spol. 2001


Komentáře:
lastmanontheearth  | **1/2 10.03.2013 13:00

Tahle kniha pro mě byla vskutku oříšek. Nelze ji rychle odsoudit, nelze ji ani vychválit.

Pokud bych měl načtenou tvorbu Mickeyho Spillanea, neváhal bych k ní „Přesilovou hru“ přiřadit. Jestli jsem se někde setkal s opravdu fašounským hrdinou, tak právě ve Frýbortově románu (pasáci a kurvy, všechno jedna verbež; škoda, že nemohu dotyčného vyslýchat u nás ve vyšetřovací místnosti, mohl bych použít tvrdší protředky apod.). Dlouho jsem si myslel, že je to autorův záměr, že hlavní hrdina na konci „prohlédne“, ale i když závěr jakýsi pokus o sebezpytování přináší, je to ukrutně málo. A já jsem zřejmě příliš velký levičák na to, abych to překousnul.

Nemluvě o tom, že za „Přesilovou hru“ u mě Frýbort získává titul Mudrlant roku. Román je zaplevelen množstvím úvah o všem možném, morálním úpadkem společnosti počínaje a ekologií konče, aniž by ale tyto úvahy přinášely jiné než banální závěry typu: vekslování je prasárna, politici jsou zkorumpovaní a svět se řítí do pekla.

Nebýt těchto neduhů, čtenář by dostal poctivý, drsný thriller, jaké se v naší zemi obvykle nepsaly a nepíší dodnes. A v této rovině „Přesilová hra“ funguje, bez ohledu na to, že stylisticky za uměním pánů typu Velinského, Erbena, či dua Škvorecký-Zábrana poměrně výrazně zaostává.

Pokud bych měl ale najít ještě jedno pozitivum, je jím doba, v níž se příběh kriminalisty Jana Jareše odehrává: bouřlivý konec osmdesátých let, v nichž dohníval socialistický světonázor. Velmi by mě zajímalo (protože kniha byla napsána v letech 1987–1988, ale vyšla poprvé až v roce 1990), zda-li vůbec (a pokud ano, pak nakolik) autor rukopis před vydáním upravoval.

trudoš  | **1/2 26.05.2019 14:18

Chtěl jsem si udělat představu o ikoně českého kriminálního románu a tedy: žádná sláva. Z knihy Power-play totiž doslova čiší hurástylistika polistopadové tvorby. Rychle, rychle se vyrovnat západním kapitalistům a českým čtenářům dokázat, že umíme drsnou školu zasadit i do tuzemského prostředí. Jenže nakonec to celé vyznívá spíš jako školka než škola. Pronášet skrze rty krkolomné nadávky a házet v plac svůj světonázor z vás druhého Raymonda Chandlera prostě neudělá. Ovšem svoje místo v historii české detektivky Pavel Frýbort bezesporu má, podobně jako třeba Dominik Dán v té slovenské.
Ale k románu jako takovému. Máme tu dvojí vyšetřování, které se náležitě propojí – to je nám náhodička. Ostatně pomocí náhody se odhalují i hlavní podezřelí, takže na nějaké policejní finesy zapomeňte. Honza Jareš tu akorát bloumá od čerta k ďáblu, dokud se všechno samospádem nějak nerozmotá. A tak mě vlastně bavila jen ta věrně zachycená atmosféra hroutícího se socialismu, jež je naštěstí už za námi.