James Hadley Chase
V hlavní roli mistr detektivního žánru
Omnibus
Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Kdo se směje naposled, Láska může být osudná, Lehce nabyl, lehce pozbyl
Kategorie: detektivní - drsná škola - gangsterka - omnibus
originální název: Come Easy - Go Easy / Cade / My Laugh Comes Last
- Komentáře:
-
trudoš | **** 29.06.2020 22:11
Román Lehce nabyl, lehce pozbyl mě pouze utvrzuje v tom, že James Hadley Chase byl jednoznačným králem pulpových příběhů, ve kterých se lidé na hraně zákona dostávají do kouzelně zapeklitých situací. Takový Quentin Tarantino v detektivce bez hektolitrů krve. Proto ani není divu, že peripetie smolařského zlodějíčka Cheta Carsona rychle nabudou obludných rozměrů, přitom se však drží v uvěřitelné, decentní rovině. A i když události poměrně logicky – a tudíž očekávatelně – gradují, čtenáři to stejně nedá a drží Carsonovi palce až do poslední chvilky, přestože jeho nevinnost vezme za své v okamžiku, kdy se rozhodne uvést v realitu svůj sen o malém kousku štěstí. Naneštěstí autor v dětství pravděpodobně četl hodně divné pohádky, protože o dobrém konci evidentně neslyšel ani náhodou. Co každopádně obdivuji, je jakým způsobem dokáže pracovat se čtenářem a cíleně jej zapojovat do své paranoidní hry, aby z něj v závěru udělal málem vystresovanějšího člověka, než jakým se stane sám hlavní hrdina.
James Hadley Chase umí bezesporu spřádat napínavé příběhy, které hned při startu nasazují ostré tempo a provázejí ústředního protagonistu od jedné svízelné situace ke druhé. V tomto románu však zápletka naráží na jeden drobný problém, a to je roztříštěnost hrdinova životního osudu. Nesnáze se mu sice lepí na paty prakticky od prvního okamžiku, jenže jakmile se začnou odhalovat souvislosti, ukáže se, že vlastně žádné nejsou. Jeho femme fatale má pouze ten význam, aby z něj udělala alkoholika, fotografie z napadení dvojice černochů jen uvádějí vyprávění, a když už konečně autor přejde k tomu podstatnému, tedy odhalení špionážní kolaborace, ukazuje se, že vše, co se doposud odehrálo, nemělo jiného významu než obrousit charakter hlavní postavy. Osobně bych uvítal, kdyby se spisovatel držel jednoho motivu, kdy postavy a události mají svou konkrétní roli a netvoří maximálně atraktivní komparz v pozadí. Na druhou stranu ovšem nemohu popřít, že to jako celek má zádumčivě strhující kouzlo.
Přiznám se, že jsem byl v pokušení dát tři hvězdy, především kvůli prvoplánově překombinované motivaci hlavního padoucha. Když jsem ale zpětně porovnal klady a zápory, našel jsem víc věcí, které mě nadchly než naopak. Například závěrečná pointa je dokonalá. Nebo že hrdina je pro jednou (v porovnání s jinými autorovými knihami) trochu aktivnější, takže se skutečně snaží se svou nezáviděníhodnou situací něco dělat, přestože mu jsou neustále házeny klacky pod nohy. Člověk zákonitě musí obdivovat tu jeho vytrvalost. Taky je třeba říci, že i když si čtenář celou dobu myslí, že ví, jak se bude zápletka odvíjet, James Hadley Chase si s dějovou linkou důmyslně pohrává do poslední stránky a tahá z rukávu jedno překvapení za druhým. Opětovně dokazuje, že je mistrem jednoduchých zločinů s nápaditě rozehranými komplikacemi, to vše na pozadí všedních periférií, jež jsou atraktivní právě pro svou obyčejnost. Jeden se tak s problémy aktérů snadno adaptuje, a v tu chvíli má spisovatel napůl vyhráno.
