kniha » Dítě číslo 44
chce si přečíst 1 | má v knihovně 5
hodnotilo: 8
88%
Dítě číslo 44 Více vydání = více obálek.

Tom Rob Smith

Dítě číslo 44

Kniha vyšla i pod názvem:
Dieťa 44
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Lev Děmidov
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Čas pomsty / Vzpomínáš si? / Dítě číslo 44 / V šachu

Kategorie: thriller

originální název: Child 44
originál vyšel: 2008

vydání: Ikar (SK) (web) 2008; Knižní klub (web) 2009; Knižní klub (web) 2013; Ikar (SK) (web) 2015; Knižní klub (web) 2015; Panta Rhei 2018

odkazy: 1x [film], 1x [recenze]


Komentáře:
lastmanontheearth  | ***1/2 10.02.2013 13:00

Typický příklad toho, když si debutant ukousne příliš velké sousto. Je tu zbytečně moc vysvětlujících pasáží, z nichž ty, které se týkají historických souvislostí a vykreslení stalinského Ruska, respektive Sovětského svazu, bych ještě pochopil, byť mohly být do textu zasazeny kompaktněji. Ty, v nichž se přemílají úvahy jednotlivých protagonistů, či se popisuje, cože vlastně dotyční činí a proč to činí (aniž by byl čtenář přímým účastníkem tohoto dění), ale pouze zahlcují a zpomalují děj.

A hlavně: prakticky do poloviny knihy není jasné, jestli čteme detektivku, nebo thriller o přežití v nelidských podmínkách totalitního státu. Nemluvě o totálně zpackaném a zbytečně překombinovaném závěru, který – aby toho nebylo málo – vygraduje naprosto neadekvátním, brutálně béčkovým happy endem čpícím autorskou svévolí. Přesto dávám palec nahoru, protože to chtělo od Smithe opravdu koule, pustit se do tak náročného tématu a ještě ukopat alespoň plichtu. Od dalšího románu budu chtít ale pořádný progres.

trudoš  | ****1/2 24.05.2016 23:06

Jestli chcete mít někdy deprese z časů nekompromisního totalismu, neváhejte nad knihou ani minutu. Jasně, furt se to drží v rovině angloamerického thrilleru, takže s děsivou skutečností se to moc srovnávat nedá, přesto dost pravděpodobně sem tam ustrnete. Rok 1953 nebyl pro Rusko velkou výhrou, protože lidská důstojnost zase jednou ztratila veškerou váhu.
Velké plus si bezesporu zaslouží hrdina Lev Děmidov, který po vzoru kapitalistických kolegů bojuje nejen proti zločincům, ale i proti systému samotnému. Ovšem kde to na Západě působí jako cool postoj, tam si Děmidov vyskakuje asi tak pět vteřin, než dostane přes zobák. O to víc je napínavé sledovat, jakým způsobem řeší situaci, kdy se potřebuje dostat na stopu sériového zabijáka, který má na kontě desítky dětských obětí. Fakt, který si socialistická republika ve své zaslepenosti odmítá připustit.
Co se bohužel nepovedlo, je závěr. Finální rozřešení čpí románovou kalkulací, což je škoda především proto, že to absolutně nebylo zapotřebí.