Roger Zelazny
Nukleoid štěstí
Kategorie: detektivní - drsná škola - dobrodružná
originální název: The Dead Man's Brother
- Komentáře:
-
tomts | **** 28.06.2011 17:20
Ke koupi tohoto údajně detektivního románu jednoho z mých oblíbených autorů scifi a fantasy jsem přistupoval s pocitem, že jej nakladatel vyhrabal bůhvíodkud, že to podle všeho bude slátanina všech možných žánrů, ale že koneckonců už jsem nejspíš v životě vyhodil větší peníze za větší pitomosti. Kupodivu jsem byl vcelku příjemně překvapen: opravdu je to čistá dobrodružná detektivka, stylem asi nejblíž klasické americké „drsné škole“, spíš Hammett než Chandler. Přečetl jsem ji doslova na posezení, což se mi už hodně dlouho nestalo, nerušila mne ani čeština překladu, ani nějaké překlepy, na což jsem jinak dosti citlivý, snad jen ten název – i když chápu, že „Bratr mrtvého muže“ by zřejmě neznělo dost vznešeně. Na druhé straně kniha nemá nějakou významnější myšlenku nebo dokonce nedej bože „hluboké mravní poselství“, týden po přečtení si příliš nevybavuji její obsah, jedná se o vyloženou oddechovku (což není kritika), ke které se ale sotvakdy budu vracet.
trudoš | *** 22.02.2016 23:49Hned z kraje je důležité zmínit, že tohle není sci-fi román, jak naznačuje obálka. Kniha, v originále nazvaná The Dead Man‘s Brother, vyšla ve Státech v rámci edice Hard Case Crime, kam také beze všeho patří. S fantastikou však nic společného nemá, snad až na nepatrný náznak výzkumu lidí, kteří mají příliš mnoho štěstí.
Z tradiční tvorby Rogera Zelaznyho jinak příběh lehce vybočuje, ovšem ne po stránce dechberoucí gradace. Tedy alespoň první polovina, v níž se děj neskutečným tempem řítí kupředu. Pak bohužel jakoby ztrácí elán, zápletka se začíná nesmyslně komplikovat, máloco se dořeší, a když už něco ano, je to zrovna motiv, který postrádá valného významu. Srovnávat tak začátek s koncem prakticky nejde, protože co se v úvodu rozehraje, s druhou půlkou vlastně nesouvisí. Škoda.
Přesto všechno se mi Nukleoid štěstí četl neskutečně lehce a oproti autorovým významnějším dílům bylo fajn, že jsem se neztrácel v surrealistických vizích a umělecké vatě.
