Laurent Botti
Děsivé přízraky
Kategorie: detektivní - thriller
originální název: Un jour des choses terribles
originál vyšel: 2007
odkazy: 1x [info]
- Komentáře:
-
Jana677 | nehodnoceno 15.05.2020 08:07
Děsivé mi připadalo především to, jakým způsobem je kniha napsána/přeložena. Moje mysl téměř na každé stránce beznadějně škytala, koktala, kulhala a zakopávala. Autor (za vydatné asistence překladatelky) sypal písek do soukolí mozkových převodů větami s občas prapodivným slovosledem, jindy krkolomně šroubovanými, někdy „úderně“ krátkými hesly. Sedmým kruhem pekla jsou ovšem dialogy a různá vnitřní přemítání. Nejlépe poslouží ukázka.
"Takový zájem mělo mnoho lidí… Ať už z úředních míst nebo ne… (Náhle zvedl oči od bot, na které se upřeně díval:) Vy jste tady nebyl… nevíte… ta těla… co člověk viděl. Slyšel… (Najednou dostal inspiraci:) Já jsem byl součástí skupiny, která vyšetřovala smrt prvního chlapce, kterého našli…
A takhle v románu mluví úplně všichni; nesouvisle a trhaně. Naprostý interpunkční bordel, spisovatel se pravděpodobně chystá na trojtečkovou olympiádu, vsuvky v závorkách jsou matoucí, vyloženě dementní, když za trojtečkou v přímé řeči následuje … (odmlčel se) nebo … (zaváhal). Do prkenný ohrady, od toho jsou přece v textu ty silně nadužívané trojtečky! Paní překladatelku bych ráda upozornila, že pokud jsou lidé přirovnáváni k robotům, skloňuje se podle vzoru „pán“, nikoliv tedy: „Moreau k ní obrátil tvář robotu“. Možná je ve francouzštině běžné přejímání anglických slov, nevidím však důvod, proč v českém textu studenti pořádali diners, případně proč hezky česky nepřeložit větu: „Protože přesně o to šlo: ne o izolovaný případ jednoho serial killer, ale o dědictví dávné tradice.“ Pokud Audrey zamíří k dependanci, většina Čechů zamíří googlovat, jelikož my chodíme do vedlejších budov. Občas se vloudily věty, kdy jsem si řekla jen bezmocné „cože?“, nedávaly totiž smysl v předchozím kontextu. A tak dále. Abych to shrnula: příběh s hustou atmosférou se mohl trochu méně věnovat popisování vzhledu a oblečení, potenciál rituálních vražd v městečku zahaleném mlhou je solidní, přesto nedočtu. Pokud se více než ději věnuji počítání trojteček (na straně 72 je jich 18! Kdo dá víc? Ano, tady jich máme 24! Najdu jediný list bez trojteček? Ne!) a nemine stránka, aby mé zuby frustrovaně neskřípaly, nemá smysl se trápit. Literární styl „Děsivých přízraků“ mi bohužel sedl asi jako kaktus do řitního otvoru.
