|
Pokusím se psát co nejobecněji, ale nevyhnu se drobným spoilerům, tak
pozor.
O Kainově znamení by se daly psát bakalářské práce – o tom, co je
v něm dobře i co je špatně. Tento žánr čtu jen velmi málo a proto na
mne kniha asi zapůsobila víc než na ostříleného harcovníka trudoše a
hodnotím ji, obzvláště pro její informační hodnotu, jako docela dobrou
s tím, že kdyby autor ukočíroval druhou polovinu, více zatemňoval než
odhaloval a vyhnul se alespoň některým klišé (nacisté, katolická církev,
osudová žena, …), mohlo jít o vynikající román.
Podrobněji se rozepíšu nejprve o kladech. Za sebe velmi oceňuji
informační hodnotu. Auto věnoval faktografické přípravě určitě mnoho
času a nejspíše i na cestování padlo dost peněz. O to úsměvněji
působí pár bezvýznamných drobtů o ČR – husté lesy podél dálnice
z D na Plzeň a farmy u Zbirohu. Na cestu do ČR asi neměl Sean Thomas čas
nebo odvahu. :-)
První půle románu byla velmi dobrá a čtivá. Postupné odhalování
základních rámců obou linií (novinář a vyšetřování vražd
v Británii a Davidovo objevování vlastní minulosti v Baskicku a ve
Francii) mne nutilo číst a dohledávat na internetu informace a docela jsem
zíral. O Cagotech jsem neměl ani tušení. Ověřil jsem také spoustu
dalších informací a autor si fakt necintá pentli. Vlastně ani nefabuluje.
Výborně rozehrává také biblický motiv. Organicky ho včlení do své
teorie, nahodí udičku a dál jen čeká, zda se čtenář chytí.
Od půlky knihy nabraly události spád a autor popustil uzdu fabulaci
(nejspíše první rozevření nůžek byl Eugen Fischer v Gurs, ale dále to
už bylo jako z časopisu Záhady & Mystéria). Hrdinové jsou smýkáni
sem a tam po Evropě a přilehlých koloniích, stále více odhalují, ale jdou
na to takříkajíc do Košic přes Aš – ovšem jen kvůli autorově zvůli,
aby natáhl délku knihy. To je první faul. Zbytečně složitý příběh
včetně mimoevropské odbočky, jen aby bylo „o čem psát“. Aby toho
nebylo málo, je tu druhý faul. Informačně se autor stále uspokojivě drží
koncepce své „konspirace“, maximálně z ní vyvozuje určité smysluplné
závěry, ale logiku začíná postrádat chování postav. Některé situace
jsou až úsměvné. A smích do thrilleru, stejně jako do sexu, nepatří.
Kazí atmosféru.
Čím blíže je konec a očekávané bombastické rozuzlení, tím více je
všechno přitažené za vlasy. Jsou přeceňovány určité prvky (moc a
rychlost konání určitých organizací, zavilost a démoničnost Otsoka,
náhlá světoběžnická kariéra mladé prosťačky Eloise, zaplacené
mlčení internovaných v Gurs vs. jejich pozdější vraždění víceméně
tou samou organizací, …) zatímco jiné jsou trestuhodně podceněny nebo
nevyužity a zapadnou (Simonův schizofrenní bratr, od kterého jsem si dost
sliboval; chyběla mi stará dobrá paranoia, tedy aspoň ta
správná – což takhle se bát Nairna, Kellermanů,…?). Přestože
logika říká, že by se příběh tak, jak jej autor píše, mohl
odehrávat, smysl pro uměřenost a účel čtenáři prostě nedovolí uvěřit
takovému spiknutí pouze za účelem utajení vcelku banální ač
kontroverzní informace, která je tak jako tak jasná každému
přemýšlivému člověku. I když uznávám, že její některé aspekty jsou
tabu a určitým způsobem o ní mluvit či psát znamená se ve velké části
světa dostat do křížku se speciálními trestními paragrafy. Prostě mnoho
povyku pro nic (moc) a slabý konec tak vylepší jen jeho lokalizace do jedné
zajímavé stavby v ČR, o které si autor zjevně také něco zjistil. Sice
hlavně ze záhadologických webů, ale nešť. I tak jsem se něco dozvěděl,
což pořád beru jako hlavní devízu tohoto románu, který měl našlápnuto,
ale zůstal na půl cesty. Přesto mne čtení bavilo a odsýpalo. Na letní
bezstarostnou četbu mohu doporučit. Některé drsné (byť samoúčelné)
scény beru jako bonbónek navíc.
| |
