Více vydání = více obálek.
Eduard Fiker
Její hra
Kategorie: detektivní - humorná - romantika
vydání: Politika 1937; K. Voleský 1939
- Komentáře:
-
tomts | ***1/2 01.01.2014 18:19
Ve znamení Fikerova experimentátorství, o němž zde v posledních dnech několikrát zazněly názory a úvahy, se nese i tato kniha, žánrově dobrodružná detektivka s milostnou zápletkou. Skutečnost, že se její jinak poměrně zajímavý a napínavý děj odehrává na blíže neurčeném ČESKÉM venkově, se autor pokusil zdůraznit vykonstruováním prapodivného rádoby bodrého žargonu, jímž dává prohovořit místním postavám a postavičkám. Zatímco zejména v první polovině knihy tato řeč přes některé vtipné obraty působí místy až příliš vyumělkovaně a rušivě, v její druhé polovině jakoby to všechny, autora nevyjímaje, přestávalo bavit a vraceli se k téměř normální mluvě. Kapitolou pro sebe je kapitola 21., v níž – bez přímého vztahu k detektivní linii – je popisováno představení Jiráskovy Lucerny v podání místních ochotníků. Kdyby klasik vstal z hrobu, nad některými hláškami by se nejspíš uchechtal k smrti… Svérázný je i samotný závěr knihy, kdy všichni zúčastnění včetně představitele zákona – místního četnického strážmistra – si řeknou: odpusťme si co jsme si, padouch nebo hrdina-vždyť jsme jedna rodina… Tady to chtělo nějakých 10–15 stránek navíc a pečlivěji oddělit zrno od plev, i když, pravda, nějaké to máslo na hlavě nakonec mají téměř všichni. Celkově vzato, nejde sice o jeden z vrcholů Fikerovy tvorby, to rozhodně ne, ale přes uvedené výtky jsem knihu, kterou jsem původně bral do ruky se značnou nedůvěrou, přečetl s chutí a víceméně na posezení
