PITAVAL - databáze detektivní, thrillerové a špionážní literatury

Více vydání = více obálek.

Stuart MacBride

Smrtící záře

série: Logan McRae
díl v sérii: 2

Kategorie: detektivní

originální název: Dying Light
originál vyšel: 2006

vydání: BB art (web) 2011; BB art (web) 2013

Komentáře:

lastmanontheearth  | nehodnoceno 01.12.2011 19:12

Jak se mi první díl líbil, tak tady zažívám těžké zklamání. Ani nehodnotím, protože jsem skončil na nějaké sto třicáté straně. Nevím, jestli za to částečně může Ellroyova „Bulvární Amerika“ (najednou mi „Smrtící záře“ přišla plná vaty; je ale fakt, že jsem se toho pocitu brzy zbavil), ale příběh – byť o sériovém vrahovi – není nic extra, a k tomu se „něco stalo“ s hlavním hrdinou, z něhož je ukňouraná figurka, která se za vyšetřováním spíš vleče, než že by dělala něco autonomního. Přivedlo mě to zpět k myšlence, kterou otevřela Majdule v komentáři k Nesbově „Nemesis“: drsná škola má určitou představu (archetyp) hlavního hrdiny. Většinou je tento archetyp charakterizován spoustou klišé: detektiv je opilec, jde proti establishmentu, má trable se ženami atd. V tomhle případě jsem si ale říkal, co bych za takové klišé dal – vymanit se z výše uvedeného „archetypu“ holt neumí jen tak někdo. Navíc to, co bavilo v prvním díle: postavy se svými obsesemi (náčelník s bonbóny, vyšetřovatelka s cigaretami), tady svým častým opakováním působí už otravně a na hraně sebeparodie. Otevírám Nesbovy „Lovce hlav“…

trudoš  | ***** 29.06.2016 00:19

Stuart MacBride od prvních stran rozjíždí několik vyšetřovacích linií, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ovšem místo toho, aby komplikovaně šrouboval případy do jednoho, spojí je důmyslně tak, že každá linie nějakým přímým nebo nepřímým způsobem rozvíjí či osvětluje jinou, aniž by celek zaváněl předem vytvořeným konstruktem. A i když člověk tuší, kam se bude scénář ubírat, stejně mu občas spadne brada nad některými zvraty a jejich fatálními důsledky.
Čím si mě však román získal nejvíc, je silná dávka černého humoru, která všechnu tu lidskou bestialitu, se kterou se policejní oddělení Aberdeenu musí potýkat, dokáže spolehlivě odlehčit. A že v tomhle ohledu autor předvádí pěkně odporné kousky. Přesto mu nedokážu zvrácenost vytknout, páč většinu nejnechutnějších detailů nechal na mojí fantazii. Prevít jeden sadistickej.
Za naprosto dokonalé pak považuji scény, kdy se realita amerických filmů střetává se skotským právním systémem, což mnoha zločincům dělá docela problém rozumně pobrat.