PITAVAL - databáze detektivní, thrillerové a špionážní literatury

Mimo jiné, ideálním příkladem nevyšetřujícího detektiva je již zmíněný „Jack Taylor“ Kena Bruena. V minimálně prvních třech knihách řeší Jackovo vyšetřování úplně jiní lidé než on, který průběžně chlastá nebo fetuje. A aby to bylo završeno, v druhé knize dokonce nechá zabít nevinného člověka, o kterém si myslel, že je vrah. Je mi jasné, že namítneš že Bruenovy thrillery nestojí na zápletce, ale na jiných základech. To znamená co – že ostatní knihy nemůžou? Dostávaj od tebe Bruenovky taky běžně 60 %?

Nesrovnávám Kerleyho s Bruenem – oba stojí úplně někde jinde, jen poukazuji na to, že ne vždy se držíš hesla „pro mě je dobrej detektiv ten, kterej na základě logiky usvědčí někoho, kdo lže; objeví stopu, která ho přivede na řešení, někoho přistihne při něčem apod.“

2 – Na chytání slovíček fakt nehraju, nezlob se přijde mi to jako pitomost na entou. Zkus to s někým chytřejším, já na věty vytržený z kontextu nejsem.
Každopádně to já za popostrčení považuji – bratr pomůže detektivovy podívat se na případ jinýma očima. Nic co bych považoval za deus ex machina, ani nic z čeho by se měl zvedat žaludek. Mě to přišlo naprosto v pořádku. Tj. jsme ve slepé uličce – ty to vidíš tak, já jinak. Vymalováno.

3 – Je to tvrzení za kterým si stojím, pakliže ty považuješ Ryderova bratra za „vedlejší postavou“ jak tvrdíš ty. Podle čeho se to určuje? Podle počtu písmenek, který jsou postavě věnovány? A že parťák je zbytečný – ano, je to postava, která by šla vyškrtnou. Jenže pak můžeš vyškrtat většinu postav všech možných románu. Všechny jsou zbytečné. Mě Harry Nautilus vyhovoval – vytvářel protiváhu a sekundoval Ryderovi. Ale zbytečný samozřejmě byl, tak jako všechny postavy kromě vraha, obětí, detektiva a jeho bratra.

4 – Deus ex machina je pomoc z vyšších míst, což Ryderův bratr není. Je to postava, která je v románu od začátku, dotváří Ryderův ne tak úplně čistý charakter a sem tam do děje zasahuje pro mě komickým způsobem. Mě tam naprosto pasoval a těším se na další setkání v dalším románu. Ale Hannibal to není, aby celou dobu říkal co se jak má dělat. Jen na konci obrátí úhel pohledu, toť vše.

5 – Ano souhlasím Carson Ryder je strašný detektiv. Podobně jako Dexter, Taylor a jiní. Tohle však není detektivka, ale thriller – jiná pravidla, jiný subžánr. Což uznávám nikoho zajímat nemusí, ale je to stejné, jako bych si u combojky stěžoval, že pistolník vystřílel patouchy ve špatném pořadí.

6 – Omlouvám se za to, že se ti snažím vysvětlit, že postup použitý v románu Jeden z nás je v pořádku. Není, já jen tvrdil že je častý a že mě vyhovoval – protiváha k tvému názoru. Faktem je že se nám líběj naprosto rozdílný tipy knih, takže můj názor je asi zcestný.

7 – Já se nesnažím změnit tvůj pohled, já se snažím poukázat na to, že deus ex machina se v knize nevyskytuje a přesvědčit ostatní, že koncept románu není tak hrozný, jak jsi ty vyjádřil. Svůj ryze subjektivní pohled.

ad 1 – OK

ad 2 – Já za to nemůžu, ale takhle to tam je. Dost jsem se tomu divil, protože Ryder se tam zamejšlí a říká, ale vždyť Lojza byl dost v pohodě, ale Ferda říká, nebyl, byl divnej. Ryder: Tak jo, tak je vrah. A ano, Carson dává dohromady stopy, vyslýchá podezřelé a skládá si, jak se co stalo, bohužel ale vede vyšetřování celou dobu jinam. Což se stane jakýmukoli detektivovi, ale neřeší se to ve 2/3 románu. A opět nesouhlasím: on není „popostrčen“ – postava mu řekne, jaký jsou vrahovy motivy a kdo by to mohl být. Tomu neříkám „popostrčení“.

3. – Jasně, že mi vadí, že bráchovi bylo věnováno málo prostoru; kdyby autor upozadil Harryho Nautila, kterej je v podstatě k ničemu, a do popředí popostrčil bráchu-magora, tak bych to bral jako čistě rozdaný karty. Ale tady se tahal kluk z rukávu. Jenže kdyby to tak Kerley udělal, tak by byl osočenej, že okopíroval „Mlčení jehňátek“ :-) A tvrzení „jen další postava, která má víc prostoru než ostatní“ je eufemismus – je to prostě druhá hlavní postava.
4. – Deus ex machina je pro mě bratr hlavního hrdiny; je v ději zmiňován jen proto, aby mohl být na straně dvě stě použit; jinak nemá pro samotnej příběh jiný opodstatnění. Mně by se mnohem víc líbilo, kdyby měl víc prostoru, tak jako Hannibal L.

Shrnuto, podtrženo: pro mě je dobrej detektiv ten, kterej na základě logiky usvědčí někoho, kdo lže; objeví stopu, která ho přivede na řešení, někoho přistihne při něčem apod. Ne, že ho „popostrčí vedlejší postava“. To, že se to v knihách děje, není argument – protože to nic nevypovídá o kvalitě takový knihy (pro mě tím pádem nestojí za moc – viz oba moje sešitky, tam je deusexmachiňáků nepočítaně :-)).

Vidíš a já se nesnažím vyvrátit nic z toho, co říkáš. Já si jenom stojím za tím, co říkám já, protože je to můj ryze subjektivní pohled. Pokud bys k tomu přidal svůj, aniž by ses snažil vyvracet můj, mohl jsem si několik hodin číst :-)

1. Nepoukazoval jsem na to, že Connelly je stejný jako Kerley, poukazoval jsem na to, že postup – budeme xyz řešit tohle, než odhalíme kdo je vrah i když to s původním vyšetřováním nemělo nic společného – je používanější než tvrdíš. Takže ne, Bosh nemá alter ego, které by mu ukazovalo kdo je vrah. Nikdy jsem nic podobného neřekl.
2. „kdo se vošklivě kouká, je vrah“ je kravina na kvadrát a chytání za slovíčka, takhle můžeš odstřelit kdejakou knihu. Vytrženo z kontextu zní každá věta hloupě a jestli myslíš že ne, pak je to opravdu postoj proti kterému nelze argumentovat. Ale postoj to je, nic proti. A Carson Ryder je detektiv, který dává dohromady stopy, vyslýchá podezřelé a skládá si jak se co stalo. Což ho přivede de slepé uličky, je popostrčen vedlejší postavou (od toho taky jsou) a následnou akcí dostane vraha. Stále nechápu co je na tom tak hrozivě pohoršujícího.

ad „Mlčení jehňátek“: Hlavní postavou je agentka Starlingová, Hannibal Lecter je jen další postava, která má víc prostoru než ostatní. Protože je taky zábavnější, než ostatní postavy. Ovšem pravdou je, že bez ní by se případ nepohnul, stejně jako v případě románu Jeden ze sta. Takže jestli ti vadí, že bratrovy nebylo věnováno víc prostoru, ok, to beru. Ale to stále není žádný zlořečený deus ex machina o kterém od začátku mluvíš.

Je v pořádku, že se ti kniha nelíbila a já se tě nesnažím přesvědčit o opaku. Já se jen snažím vyvrátit obvinění, která jsi vznesl (deus ex machina; nesmyslná existence 2/3 knihy), protože mě se kniha líbila se vším všudy, včetně pátrání které šlo do ztracena. Což prostě nepovažuju zas za takovej prohřešek, jako ty – pakliže má smysl. A pro mě smysl měl, jenže pro tebe ne, toť vše. Proto si taky nemyslím, že je to zas takovej průser jako tvých 60 % ukazuje.

Dobře. ad 1) V žádným Boschovi se na dvě stě stranách ze tří set neřeší nikam nevedoucí odbočka. Naopak, vyšetřování se stále vyvíjí a slepé uličky se po pár stranách ukazují jako slepé a vyšetřování se vrací k hlavní zápletce, až ke konci, kde to vyřeší sám Bosch (a to nikoli tak, že by zašel za Hallerem a ten mu řekl: „Hele, zajdi za tímhle, to by mohl být vrah“). Takže s tímhle rozhodně nesouhlasím.

ad 2) Carson Ryder by nikdy případ nevyřešil, pokud by mu jeho brácha neřekl: „Jdi za tímhle Ferdou, ten to je.“ Ryder jde za Ferdou, Ferda mu řekne: „Já to nejsem, je to Lojza, protože se na mě vošklivě díval“ (a tady nepřeháním, takhle opravdu Ryder přijde na vraha – kdo se vošklivě kouká, je vrah). Takže to jsou detektivní schopnosti hlavního hrdiny. Promiň, takhle si řešení případu, tedy hledání stop, vyslýchání podezřelých a skládání si toho, co se stalo, tedy detekci samu, nepředstavuju.

„Mlčení jehňátek“ – budu se znovu opakovat; Hannibal Lecter není zbytečený, není zbytečná ani Starlingová, protože jsou oba OD ZAČÁTKU hlavní postavy románu, oni dva to řeší, oni to vyřeší, ke konci románu nepřijde žádná třetí osoba, aby jim řekla, kde nechal vrah díru. Takže tak.

Opět se budu opakovat: nebaví mě knihy, kde se 2/3 řeší něco jinýho, než o čem případ ve skutečnosti je (byť s dobrým úmyslem, že se ve skutečnosti řeší). A nevybavuju si jedinou, kde by se to stalo a líbilo se mi to. Naopak, preferuju knihy, kde se kus po kousku dává skládanka dohromady (i s nezbytnými, krátkými slepými uličkami) a s tím, že jsem na konci překvapen, že je vrahem někdo jinej, než jsem předpokládal. Tady jsem to předpokládat nemohl, protože se 2/3 řešilo úplně něco naprosto jinýho, ačkoli se to vydávalo za řešení hlavní zápletky. Takže si člověk nemohl ani vytvořit okruh podezřelejch, protože ti ze „slepé odbočky“ neměli dostatečně silný motivy pro „hlavní zápletku“.

Naprosto chápu, co se ti na tom románu líbí (mně se to líbí taky – postavy, jejich vztahy, dobře promyšlenej zločin), ale věci, který se mi na něm nelíbí, jsou zase pro mě natolik důležitý, že mi to ruší požitek z četby.

Nešťastné přirovnání to není – případ by bez Lectera nebyl vyřešen, protože je to především on, kdo posouvá výsledky vyšetřování. A to proto, že umožňuje agentce Starlingové vnímat zločin z pozice psychopata. Je kvůli tomu Clarice Starlingová v knize zbytečná? Stejně tak je tam scéna, když už si jdou na jistotu pro vraha aby se následně zjistilo, jak moc se sekli. A proč? Protože vyšetřovali konvenčními způsoby.
Trochu si protiřečíš – na jednu stranu nenamítáš nic proti tomu, když je nakonec všechno jinak, ale zároveň ti vadí, že nakonec všechno jinak je. Já nemám nic proti tomu, že ti to vadí, jen nechápu že dvaceti knihám to odpustíš, a tady se můžeš zvencnout (to je na hovno přirovnání, protože teď budeš chtít vyjmenovat těch dvacet knih). Navíc tvrdíš, že řešení přišlo skrz pomoc boží, což je absolutní kravina na kvadrát.
Psycho-bratr Ryderovy jen nabídl nový pohled na případ, nevyřešil ho za něj – to všechno následně musel udělat Ryder. Mluvit o tom, že je to kravina, protože hlavní postava dostatečně nepátrá – to je zas kravina pro mě.
Ano, kniha má dvě linie – v první kdy se vyšetřuje slepá odbočka a druhá, kdy už se jede správně. To samozřejmě není nejideálnější stavba románu, s tím naprosto souhlasím, ale nedělá to z něj lůzra měsíce. Je bezvadně napsaná a obsazená bezvadnými postavami. To je pro mě nejdůležitější.

SPOILERY! Nevím, mně přijde přirovnání k „Mlčení jehňátek“ ne úplně šťastný. Protože tam je (pokud si to dobře pamatauju) od začátku deklarováno, že vyšetřovací tým jsou oba, včetně Lectera. Kdežto tady jsou dva policajti, přičemž u jednoho se půlku románu mlží o psychopatickým bratrovi, kterej to pak nakonec rozlouskne. Proto říkám: chci číst román o psychopatickým bratrovi, kterej to rozlouskne, nikoli o hrdinovi, kterej nic nerozlouskne. A to, že detektivky stojí často na faktu, že nakonec je všechno jinak, to kupodivu vím a nic proti tomu nenamítám. Namítám, že tady se 2/3 románu tváří, že se řeší vraždy, ale ve skutečnosti se jde po naprosto špatný stopě, která s vraždama nemá nic společnýho. Taková odbočka je fajn, činí román realistickým, ale podle mě se nemůže rozpliznout na tak velkej protor. Protože chci číst o řešení vraždy (proto jsem si knihu koupil), nikoli o řešení vydírání. Netvrdím, že je to špatná kniha, tvrdím, že hrdina, nebo tým hrdinů, který jsou postavený před případ, ho maj taky vyřešit a nemá to za ně udělat někdo druhej / třetí. Já už bych to fakt ukončil, protože nemáme ani jeden čas tu smolit elaboráty – pojďme na panáka. Já myslím, že knize jsme nemohli udělat větší reklamu, než touhle diskuzí. Třeba si to přečte někdo třetí a řekne svůj názor.

Stále nevidím deus ex machina. Dvě třetiny se po něčem pátrá – naprosto logicky se jde po stopách, které jsou dostupné. Pak, když případ uvízne na mrtvém bodě, pomůže psycho-bratr Ryderovy pochopit, že celou dobu se díval na celý případ špatně. Na což odkazuje i prolog knihy, který celou dobu mě jako čtenářovi unikal. Já netvrdím, že je to v pořádku, nebo že je to omluvitelné. Já jen říkám, že to není deus ex machina. Navíc je to opravdu častý grif, kdy se na konci knihy zjistí, že všechno bylo celou dobu chápáno špatně.
Mě v zásadě u knih nejde o to, zde se řeší dílčí zápletka či ne (to bych pak nemohl číst Dextera) – hlavní je, aby mě kniha bavila od první do poslední stránky. A pakliže autor nepřestřelí příliš, jsem schopen mu odpustit cokoliv. Jack Kerley patří mezi těch málo autorů, který mě vyloženě nadchli stylem vyprávění. To nakolik zápletka odpovídá Sherlockovi či ne, už pro mě není zas tak podstatné. Tak by autoři jako Tom Rob Smith či Michael Koryta skončili prvním románem, což by byla velká škoda (pro mě, ne pro tebe – v rámci toho, doporučuji abys je ani neotvíral, budeš jen otráven).
Takže ano, považuji to za bazírování na detailu. A ne, nemá smysl to probírat – ono vlastně není co. Kniha se prostě nelíbila, což je v pořádku. Tys řekl svoje, já řekl svoje – tohle není o tom dokázat tomu druhému, že se kardinálně mílí. Jen tu dokazuji, že na knihu existuje i jiný pohled. Já holt nejsem tak náročný čtenář a opravdu si myslím že by byla škoda, aby ostatní knihu ignorovali kvůli špatnému prvnímu dojmu, který se u ní objevil. Protože za přečtení rozhodně stojí.

Kdyby ho jeho brácha navedl na nějakou stopu, kterou Ryder přehlídl, nebo mu „umožnil koukat na případ jinýma očima“, a to za předpokladu, že hlavní hrdina je v podstatě na správný cestě, jen s tím neumí hnout, beru to. Ale hlavní hrdina nic nepřehlídl, on se prostě vydal úplně na opačnou stranu, řeší 2/3 knihy něco, co s hlavní zápletkou vůbec nesouvisí a až brácha mu musí říct: „Hele, teď zkus tohle.“ To mi přijde unfér. Nemluvě o tom, že Ryderovi někdo řekne: „Ten člověk se na mě ošklivě díval.“ On se zamyslí a řekne si: Tak jo, to je vrah. Kdo se ošklivě dívá, je vrah. Řekl bych, že jsou to detaily, ale bohužel nejsou. Howgh, víc třeba na kafi a panáku.

Psychopatický bratr není Bůh. Je to psychopatický bratr, který pomůže hrdinovy koukat se na případ jinýma očima, tedy podobný motiv jako u Mlčení jehňátek. To není Deus ex machina, tedy alespoň pro mě. Tím netvrdím, že je špatně že se ti kniha nelíbila – člověka dokáže vytočit kdejaká kravina, já sám jsem vzorný příklad. Každému co jeho jest, proto je na výběr tolik knih. Stejně tak netvrdím, že každý musí být fanouškem Mlčení jehňátek. Jen formulace byla scestná a to mě vytočilo a poslalo na oběžnou dráhu.