RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (51)2029 příspěvků celkem
kniha: Syn - Nesbø, Jo
Jana677 | **** | před 20 hodinami

Netradičně jsem tvorbu komentáře nechala více než týden odležet, s odstupem jsou tudíž dojmy a emoce vlažnější, méně ostré, nicméně ještě jsem nepoztrácela souvislosti.
Jo Nesbø je jméno, které kolem mě už několik dlouhých let krouží, ale až „Syn“ mě s tímto autorem seznámil. Setkání to bylo rozhodně příjemné, svižné a zajímavé; jsem si jistá, že vyhledám i další knihy tohoto pana spisovatele. Potěšily mě dobře vypracované charaktery, hustá severská atmosféra s prostředím vykresleným tak, aby detaily nenudily a umožnily čtenářově imaginaci vidět vše skoro jako ve filmu. Dialogy jsou přirozené a zápletka… no, v jistých ohledech jako ze života a v jiných, těch podstatnějších, bohužel připomíná americké blockbustery. Stejně jako trudoš mám výhrady ke schopnostem těžce závislého feťáka a k neschopnostem jeho rivalů. Také mě začínají malinko nudit klasické detektivní páry typu starý polda + vnadná policejní novicka, nějak o ně poslední dobou zakopávám moc často.
Výborný thriller, skvěle odvedené řemeslo, akorát mě nic výrazněji nepřekvapilo (a pár věcí spíše negativně), takže dávám „jen“ hezkých 80%.

kniha: Gilgul - Novotný, David Jan
trudoš | **1/2 | před 2 dny

Gilgul má slušný začátek, kdy se příběh zajímavě rozehrává a je okořeněn jemnou komikou, která osudy hrdinů příjemně zpestřuje. Ovšem už po druhé stovce stran začne vyprávění dějově stagnovat, jako by autor nevěděl, jestli chce psát traktát o zlu, nebo detektivní román. Což zazdí koncem, který nic neřeší ani neuzavírá – David Jan Novotný jednoduše nechává na osudu, aby si se špatnostmi světa poradil sám, a lidské konání na to nemá v důsledku vliv.
Takže máte-li rádi příběhy protkány židovskou tématikou, román vás s největší pravděpodobností uspokojí, nečekáte-li vysloveně thriller. Já se bavil prakticky do půlky, a pak šlus – zbytek byl už na mě příslovečný zmatek nad zmatek. A přestože jsou do zápletky zakomponovány skutečné události, neměl jsem pocit, že by měly na vývoj nějaký vliv, spíš jsou jen poukazem na lidskou titěrnost. Ovšem jazyková obratnost mění všechny tyhle mínusy v jedno solidní plus, protože když už nic jiného, měl jsem alespoň pocit, že knihu psal skutečný spisovatel.

kniha: Mrazivá hlubina - McKinty, Adrian
trudoš | ****1/2 | před 4 dny

„Přestal jsem ho poslouchat a začetl se do filmových recenzí v Socialistickém dělníkovi. Dobyvatelé ztracené archy zněli navzdory ‚povýšenecké karikatuře manuálně pracujících v rozvojovém světě‘ slibně.“
Belfast v Severním Irsku byl v roce 1981 vskutku kouzelným městem, protože výbušnější kolébku třídních nepokojů, náboženské nenávisti a nacionalistické revolty byste pohledali. Přesto jej Adrian McKinty uznal za vhodný, jako ideální prostředí pro noirovou detektivku. A plným právem.
Předností Mrazivé hlubiny tak zůstává strhující dobová atmosféra, odlehčená špetkou cynického humoru. Ovšem ani zápletka nezůstává pozadu, i když v závěru zbytečně přechází do roviny Posledního akčního hrdiny. Ono ale nelze zanevřít na policistu, co se každé ráno musí podívat pod auto, jestli mu tam IRA nedala pro legraci bombu. O to spíš, že mu vyšetřování neusnadňují žádné technické vymyšlenosti. Ne ne, pěkně zpátky do pravěku, ve kterém i DNA byla ještě velkou neznámou. Za mě tedy maximální spokojenost.

kniha: Marco - Adler-Olsen, Jussi
trudoš | **** | před 6 dny

Slabé, ale dobré. Slabé pro nesmyslnou délku téhle novodobé parafráze Olivera Twista a především pro nevyužité role oblíbených vyšetřovatelů. Ti zde slouží jen k uzavření samotného případu, jinak se románem plouží zleva doprava, aniž by do událostí nějak významně zasáhli. Navíc se mi způsob, jakým se Jussi Adler-Olsen nakonec vypořádal s dvojicí hlavních padouchů, zdál poněkud nešťastný.
Jinak ale tým Oddělení Q opět válí, s komisařem Carlem Mørckem na špici pelotonu. Já tohohle líného bručouna prostě můžu. V ději se povedeně mísí komika s tragédií, aniž by jedno rušilo druhé, přičemž tentokrát autor přidal na optimismu, takže důvodů ke chmurám mají hrdinové méně než obvykle. Je však otázkou, jak dlouho jim tohle ticho před bouří vydrží. Přiznat musím i čím dál lepší stylistiku, kdy už prakticky vymizely strojené dialogy, vytratila se stylizovaná póza a postavy se začaly chovat čím dál realističtěji (neberu ovšem v potaz Asada a Rose). A velbloudí průpovídky jsou jednoduše geniální.

kniha: Zloději lidí - Crais, Robert
Lmslaver | ***** | před 6 dny

Napínavá akční jízda od začátku až do poslední stránky. Craisův dokonale vybroušený styl s brilantně zvládnutým kriminálním příběhem.

Přiznám se, že mě úvodní ochutnávka případů vozíčkáře Martina Anděla – tedy Případ ztraceného suchoplavce – absolutně nadchla. Kam se hrabe Lincoln Rhyme. Nejvíce přitom oceňuji, jak Ludvík Souček obešel klasická pravidla detektivky s vraždou. Místo nože v zádech a dumání, kdo ho tam umístil, pátrají hrdinové po starých „možná“ zločinech a to za pomoci vlastní představivosti, logické indukce a novinářské praxe. Nic podobně skvělého na trhu nenajdete, minimálně mezi současnou produkcí ne.
Co však vyprávění postrádá, je prvek napětí, což spisovatel dovedně maskuje nadšením pro záhady. Jenže jakmile ústřední motiv prokouknete (a ono to zas moc komplikované není), rychle ztrácí příběh spád, protože už jen čekáte, až ke stejnému závěru dojdou také hrdinové. Ti se pak natruc chovají jako hlupáci, jen aby bylo ještě chvilku o čem psát. Naštěstí rozsah novely neumožňuje žádné větší prostoje, takže i když člověk najde jádro pudla příliš brzy, autorova zábavná stylistika ho nenechá usnout nudou.

kniha: Oživovatel - Patrick, Seth
trudoš | ***1/2 | před 10 dny

Atmosférická detektivka okořeněná hororovým motivem oživování zavražděných, kteří pak vypovídají o pachatelích. Samotný nápad je neskutečně skvělý, přičemž Seth Patrick si hezky pohrál s detaily, takže to celé působí logicky a uvěřitelně. Oproti tomu zápletka podobnou prověrkou neprošla a v románu jakoby hrála vedlejší roli. Což je znát hlavně v první půli, protože jak román pěkně začne, ve chvíli, kdy dojde na uvedení do prostředí, autor se příliš soustředí na problematiku kolem polozombíků, než že by se dělo něco podstatného. Při zpětné rekapitulaci mi pak nejednou přišlo na mysl, jestli tak prostá osnova skutečně potřebovala celých čtyři sta stran. Podobně se to má i s postavami, suchými jak britský humor, jehož je ve vyprávění ostatně vůbec pomálu. Což je rozhodně škoda, takhle šílený námět by si nějaké to odlehčení v dialozích zasloužil.
Přesto musím ocenit autorovu imaginaci ohledně povolávání mrtvých. Výsledek je ovšem na horor příliš rozvláčný a na detektivku zas primitivní.

kniha: Psi z Rigy - Mankell, Henning
trudoš | *** | před 11 dny

Bohužel ani druhý případ Kurta Wallandera můj despekt k sérii moc nevylepšil. Zápletka je naštěstí vystavěná jinak než u předchozí knihy, ovšem trpí naprosto stejnými problémy – neopodstatněná ukecanost, nudné postavy, závěr na zabití. Obzvláště ten konec, který prakticky zopakoval to, co Henning Mankell předvedl v jedničce (tedy naprosto irelevantní vysvětlení nejzajímavějšího bodu zločinu), rozdrásalo moje nervy nejvíc. Tohle se prostě nedělá. Ale abych nepůsobil úplně zatrpklým dojmem – Mrtvým ve člunu se musí přiznat, že jsou lepším románem než Vrazi bez tváře. Tam se děj dost dlouho neposouval, tady se naopak díky cestě do Rigy vývoj neustále proměňuje. Pohyb v čerstvě postkomunistické zemi, kde levá ruka neví, co dělá pravá, natož aby věděla, co dělá všech deset prstů, to má vždycky svoje grády.
Časem zkusím další díly, ale přiznám se, že zatím je spokojenost spíše vlažná. Jsou tu dobré momenty, ovšem utopené ve velkém množství pro mě nezajímavých nářků a hloubavých úvah.

kniha: Sluneční bouře - Larsson, Åsa
trudoš | ***1/2 | před 14 dny

Slušná detektivka, která nijak nepohoršila, ale ani výrazně nenadchla. Zápletka se motá kolem pěkného tématu okresní sekty, ovšem přišlo mi, že zdaleka nebylo využito všech možností. Za drobně nešťastné pak považuji tříštění čtenářovy pozornosti mezi právničku Rebecku Martinssonovou a vyšetřovatelku Annu-Marii Mellaovou, protože příběh by si klidně vystačil pouze s jednou hlavní postavou.
Každopádně jde o dámskou kriminálku a Åsa Larssonová se to ani nesnaží skrývat. Vyprávění naštěstí neškobrtá v romantických vzplanutích, spíš jde o celkový pohled na věc a určování priorit, co je pro autorku podstatné a co ne. Díky tomu se skutečného vyšetřování dočkáme až v poslední třetině. Přesto nemůžu říct, že by se Sluneční bouře špatně četla. V závěru navíc mile překvapila hned ve dvou bodech – tím, jak se hrdinka nemilosrdně vypořádá s padouchy, a finálním zvratem, který člověka donutí podívat se na události jinýma očima. To jsou v důsledku také důvody, proč knihu považuji za lepší než průměr.

kniha: Thriller 2 - Cussler, Clive
trudoš | ***1/2 | před 16 dny

Přišlo mi to o chlup lepší, než první Thriller, ale stran kvality obsahu víceméně nastejno. I když se tu najde pár lepších kousků, nic nepřekročí hranici průměru, což je stejnou měrou dobře jako špatně. Dobře, protože člověk dostane čtyř set stránkovou kolekci napínavého čtení pro zádumčivé večery. Špatně, protože formát, vazba a stylový design by slušely spíš něčemu významnějšímu, než je jednoduchá spotřebka. Co navíc chybí, je výraznější podpis editora, který by antologii dal nějakou osobitější tvář.
A co že mě zaujalo? R. L. Stine vystřihnul nápaditou povídku z podivného domova důchodců, Robert Ferrigno vtipnou hříčku o nepovedené gangsterské popravě, Joe Hartlaub zábavnou historku z podsvětí o dluzích a otcovství, Tim Maleeny předkládá velmi neotřelý pohled na nakladatelské praktiky, Gary Braver píše o stinných stranách námezdního spisovatelství, David J. Montgomery o podobných trablech ze života nájemných zabijáků a Jon Land o tom, jak z vás učitelování může udělat lepšího člověka.

kniha: Temné kouty - Flynn, Gillian
trudoš | ***** | před 18 dny

Za mě nejlepší román Gillian Flynnové a to především kvůli formě vyprávění, kdy úhel pohledu postupně přeskakuje z jedné postavy na druhou. Druhým plusem byla zápletka, která do poslední stránky skrývala řadu možností, a přestože je vyústění nakonec malinko přestřelené, pořád jsem si to užil se vším všudy. Další kladem jsou kulisy, ať už jde o skvělý con fanoušků zločinu, nebo návraty do minulosti farmářských chuďasů. Výborné přitom je, že autorka nesklouzává k melodramatu, kdy by si protagonisté po letech vzájemně v slzách odpouštěli, takže o vypjaté emoce není nouze. No a v neposlední řadě pro mě byla hlavním tahounem postava Libby Dayové, která do svých třiceti let žije z milodarů, aby najednou zjistila, že vlastně nemá, čím by se uživila. Protivná, cynická a věčně nespokojená, přesto jsem ji miloval od prvního výstupu.
Jednoduše ve všech ohledech perfektní detektivka, nevadí-li vám trocha té maloměšťácké psychologie nebo špetka explicitního násilí při vyvražďování nevinné rodinky.

kniha: Továrna křiváků - Simmons, Dan
trudoš | ****1/2 | před 21 dny

Ne tak zábavné a strhující jako třeba Drood nebo Páté srdce (v rámci Simmonsových poct literárním velikánům), ale pořád skvělé. Ovšem mluví ze mě nadšení z autora jako takového, takže berte můj názor s rezervou. Já si ale nemůžu pomoct, tahle pseudoživotopisná díla sedí k Danu Simmonsovi asi nejvíc. Vedle dokonalé atmosféry doby a zajímavých poznatků z historie dokáže uhrát mysteriózní zápletku a ještě jako bonus věrně vykreslit psychologii hlavních i vedlejších postav. Osobně by mě vážně zajímalo, co by na to řekli sami aktéři, kdyby vstali z hrobů a mezi pojídáním mozků vyděšených civilistů by si o pauzách střihli jednu z jeho knih. Aneb Jak si nezahrávat s nemrtvými.
Tentokrát ovšem spisovatel upustil od fantastiky zcela a rozehrál čistokrevný špionážní román, v němž vzdává hold jak samotnému žánru, tak především Ernestu Hemingwayovi. A i když se chvílemi možná moc rozepisuje v disputacích, díky čemuž akce přijde ke slovu málem až v závěru, pořád jsem si Továrnu užil se vším všudy.

kniha: Krev na sněhu - Nesbø, Jo
trudoš | ***1/2 | před 22 dny

Přestože mi vyhovovala strohost příběhu, je pravdou, že v klíčových bodech u mě Jo Nesbø selhal – jak ve stavbě zápletky, která je coververzí obehraného, tak v hlavní postavě, vytvořené jen pro efekt. Já nemám nic proti sečtělému zabijákovi, schopnému diskutovat o trendech filozofie stejně, jako o historii nábytku, ale potom nechápu, proč mě autor neustále ujišťuje o tom, že je to vlastně polodement. V postavě Olava Johansena se tak misí protichůdné osobnosti, které s chladnokrevnými popravami moc společného nemají. A podobně je na tom dějová osnova, vyšumělá krapátko do ztracena. Je fajn, že se příběh drží jednoduché linie, v rámci rozsahu je mi ovšem záhadou, proč těch pár nitek zůstalo nezastřižených, nemluvě o kostrbatých zvratech.
Ovšem jako severská noirovka funguje kniha skvěle. Celé to hodně připomíná filmy jako Ghost Dog nebo Drive, kdy si člověk vychutnává spíš celkovou atmosféru, než vytříbenost zápletky a technické detaily. Jednohubka pro zádumčivé večery, ale jinak nic víc.

kniha: Citlivé místo - Hiaasen, Carl
trudoš | ***** | před 24 dny

Jedním slovem geniální. I když je fakt, že v tomto románě už Carl Hiaasen trochu moc straní ekoteroristům, ovšem když člověk sleduje chování zbohatlické smetánky vůči životnímu prostřední, ani se hrdinům vlastně nediví, že jednají, jak jednají. Humor je přitom sympaticky agresivní, neberoucí si servítky vůči moderní společnosti, která víc bere, než dává. Ostatně ani postavy na obou stranách barikády nejsou žádným výkvětem lidství, často mají problémy s vlastním sebeovládáním, což vede k řadě zábavných momentů. Ono je to často totiž to jediné, co jedince rozhoupe k tomu se ozvat a jednat, ne jen tupě sedět a čekat, až se civilizační žeň přežene. V tomhle ohledu se autor nebojí šťourat na citlivých místech, a když chce někoho urazit, tak jej taky urazí. Pořád je to však v mezích komedie a ne politické agitky. Je vtipný a zároveň chytrý, což je vždy skvělá kombinace. Proto pro mě Hiaasen nadále zůstává tím nejlepším čtením z ranku humoristického thrilleru, na které se u nás dá narazit.

kniha: Kainovo znamení - Knox, Tom
trudoš | *** | před 27 dny

Rozjezd Kainova znamení byl velmi slušný, naneštěstí pro mě došlo románu palivo relativně záhy. O moc lepší to nebylo ani s hrdinou a jeho společnicí, kteří mi už po hodině vyprávění začali být ukradení. Sympatie jsem tak choval pouze k postavě inspektora z druhé dějové linie, který však pro vylepšení celkové nijakosti moc udělat nemohl. Ale čert to vem, očekávat od konspiračního thrilleru stylistiku Umberta Eca by bylo chybou v jakémkoliv ohledu.
Ono pátrání po předcích s šíleným vrahem v zádech má něco do sebe, především v momentě, kdy se děj přesune do Sudet, ideální skrýše nacistických genetických výzkumů. Jenže jakmile se Tom Knox rozhodl dát porůznu roztroušeným motivům společnou formu, výsledek začal pajdat na logice i věrohodnosti. Problém spočíval hlavně v autorově tendenci opakovat vzorec jednotlivých scén, dokud se nedostavilo finále a vyprávění nebylo třeba nějak uzavřít. Přičemž „nějak“ není francouzský výraz pro „smysluplně“. Informačně docela zajímavé, ale jinak moc nic.

kniha: Keltská kletba - Hrůzová, Barbora
trudoš | *1/2 | před 29 dny

Barbora Hrůzová předkládá čtenáři novelu, která svou jednoduchostí ze všeho nejvíc připomíná starou edici Stopy hrůzy, tedy v případě, že si odmyslíte přívlastek „hrůzy“. Osobně bych preferoval spíš obraty jako „smutného smíchu“ nebo „absurdních zvratů“, či „nulové psychologie postav“, každopádně „hrůzou“ bych se oháněl leda ve vztahu ke kvalitě než obsahu.
Achillovkou příběhu je autorčina primitivní stylistika osekaná na hranu středoškolské slohové práce. Což je možná záměr v rámci cílové skupiny, takže je otázkou, nakolik to vůbec brát jako chybu. Stěžovat si, že Rumcajs není Shakespeare, je cesta do pekel, kde se neposlušným čtenářům čte do nekonečna Jak jsem se mýlil v politice. Nic to však nemění na faktu, že jazyková forma Keltské kletby je prostinká až na půdu, s čímž přímo souvisí fádní obsazení, nudná gradace, kýčovité moralizování a laciná detektivní zápletka. Ovšem těch sto dvacet stran moc času nezabere a ve výsledku jsem se u toho vlastně i pobavil. Tím, jak špatné to bylo.

kniha: Smrt s vůní pomeranče - Parker, T. Jefferson
trudoš | ***1/2 | před 30 dny

Perfektní zádumčivá atmosféra, zajímavý styl vyprávění a pro mě samotného sympatické rozdělení příběhu mezi tři hrdiny/bratry – pastora, detektiva a novináře. Tahle kombinace prostě nemůže dopadnout špatně.
A taky nedopadla. Přesto nedokážu autorovi odpustit, že si víc dal záležet na literární formě, než propracovanosti dějové linky. I když postavy to vědět samozřejmě nemohou, čtenáři je od první stránky jasné, že události před třiceti lety nedopadly právě podle představ paní spravedlnosti. Takže čeká, než se hnou ledy a boží mlýny pomelou, co mají. Jenže ono ejhle, T. Jefferson Parker si všechno podstatné ponechává na závěr a ani z toho neudělá moc velké překvapení. Smysl zápletky tak vlastně ani nespočívá v dopadení viníka, jako spíš v depresivní retrospektivě osudů, které byly s vraždou tak či onak spojeny. Postupné odkrývání tajností maloměstských obyvatel mě pak příliš nedojalo, především proto, že šlo o jedno klišé za druhým.
Ale ta atmosféra, styl a hrdinové – to se vážně povedlo.

kniha: Smrt má vůni inkoustu - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 33 dny

Příjemná komorní detektivka holmesovského střihu, na české poměry velmi dobře napsaná a propracovaná v detailech. Postava Eliáše Sattlera přitom dává označení „soukromý čmuchal“ zcela nový význam, myšleno co se stran vyšetřovatelských schopností týče.
Vilém Křížek umí perfektně pracovat s dobovou atmosférou, což ještě umocňuje grafické zpracování knihy. Jeho snaha přiblížit se šestákovým příběhům z počátku století není kýčovitá ani přestřelená, protože dokázal udržet na uzdě stránku dějovou i jazykovou. Civilní zápletka je tak prostá spektakulárních zvratů nebo morbidních absurdit, což možná zklame příznivce Léona Cliftona, ale rozhodně potěší fanoušky Sherlocka Holmese či Hercula Poirota. Snad jen jediné bych postavě detektiva Eliáše Sattlera vytknul, a to jeho proslulý nos. V některých momentech jde totiž o pro autora až příliš okatou berličku, jak posunout zápletku o dílčí kousek vpřed. Přesto je na románu znát kus práce ctící staré mistry, což u začátečníků vždycky oceňuji nejvíc.

kniha: Vytržení - Jensen, Liz
trudoš | *** | před 35 dny

Ich-forma vyprávění a hrdinčin potměšilý sarkasmus, to byly dvě věci, jež mě na Vytržení zaujaly hned od začátku. Připočtu-li k tomu mysteriózní zápletku, ve které mladistvá vražedkyně předpovídá přírodní katastrofy, a o níž je její otec přesvědčen, že je ztělesněním ďábla, záruka kvality je v podstatě na světě.
Jenže pak nastoupí tří set stránková vata. Upovídaná Liz Jensenová šetří zvraty a raději se motá v kruhu, aby v závěru přinesla nejednoznačné odpovědi. Gradace zápletky je přitom založená na postupném přesvědčování dalších a dalších lidí, že svět je v nebezpečí. Problém je, že čtenáře autorka přesvědčí už v prvních dvou případech a ten je tady nejdůležitější, ne stovka vedlejších postav. Takže teprve stostránkové finále dějem trochu hne, ovšem přiznám se, že nemám příliš pochopení pro příběhy, které od začátku vlastně nechtějí nic vysvětlit, ale pouze znejistět.
Ovšem vozíčkářka Gabrielle Foxová mi zůstala sympatická až do konce. Škoda, že ji nepotkal nějaký zajímavější román.

kniha: Varianta 13 - Morgan, Richard K.
trudoš | ***** | před 37 dny

Román Richarda K. Morgana je ideální variací chytrého pulpového dobrodružství. Úvahy o mužském údělu v moderní době, či rozporuplný přístup ke genetickému výzkumu je kombinován s akční jízdou, při které nejde o víc, než utratit co nejvíc devítimilimetrových nábojů. Rozhodně se však nejedená o čtení pro citlivky – autorův slovník je hrubý, nevybíravý a vulgární. Tady se nemiluje, ale šuká. Neumírá se s povzdechem na rtech, ale v krvi a slzách. Jednoduše žádné servítky, přičemž výsledek zdaleka nepůsobí jako stylová póza. Tohle je život, bez příkras a romantiky.
V žánru je těžké přijít s něčím novým. Kdyby Varianta 13 vznikla před rokem 1968, Philip K. Dick by si svoje Ovečky nechal v šuplíku. Čas je ovšem neměnný a dnes se tak Varianta 13 může pouze zařadit mezi další klony Blade Runnera. Agresivnější, surovější, modernější, ale základ vlastně pořád stejný. Nicméně v mém případě šlo o zásah do černého a z ranku inteligentní akční sci-fi o to nejlepší, co jsem za posledních pár let četl.

kniha: Odvetný úder - DeMille, Nelson
trudoš | *** | před 39 dny

V případě Odvetného úderu dotáhl Nelson DeMille svou literární ukecanost do extrému. Na šesti stech padesáti stranách rozehrává zápletku, která by se suše vešla na třetinový rozsah. Navíc mi hrdina začal pomalu lézt krkem. Pořád umí být zábavný, ale občas je ta zábava nucená, buď ve formě obstarožních vtipů, nebo trapných metafor. Ovšem největší problém začínám mít s tím, že se John Corey chová jako retardovaný pravičácký nadsamec. Bezdůvodně machruje na neznámé, posílá k šípku každého, kdo se na něj podívá, a nadřízení pro něj nejsou ničím víc, než obtížným hmyzem. Nejsmutnější jsou pak scény, kdy se s padouchem předhání v urážkách. Ony dialogy vůbec působí dojmem, že při psaní bavil autor sám sebe, než že by myslel na řemeslo.
Přitom dějová osnova má skvělý základ, slibujíc přímočaré a nenáročné počtení. Jenže to podstatné přijde ke slovu až cirka sto stran před koncem. Do té doby postavy předstírají něco jako vyšetřování kombinované s dovolenou zamilovaného párečku. Tak snad příště.

kniha: Sirény - Knox, Joseph
Sirius | ***** | před 39 dny

obvykle sloganům moc nevěřím… ale Lee Child nekecá. Sirény jsou noir ostrej jak břitva. A navíc hustej a lepkavej jak dehet. Knox má naprosto vybroušenej styl ohlodanej až na samotnou dřeň – žádný slovo tu není navíc. A krátký kapitoly dodávají knize na potřebný dynamice a švihu. A Manchester (respektive jeho temná strana) na stránkách žije a nezadá si do drsnosti s jinými metropolemi. A taky mi tu sedl hrdina, ten zhruba tak půlku knihy frčí na speedu a Jamesonovi a pak se pořádně opře do vyšetřování. Tahle detektivka by letos neměla chybět pod stromečkem. A doufám, že o Knoxovi na našem trhu neslyšíme naposledy. Byla by to fakt škoda

kniha: Analytik - Katzenbach, John
trudoš | ***1/2 | před 41 dny

Dobře promyšlená schíza s výborným ústředním motivem, který mi v mnohém připomněl film Davida Finchera Hra. Želbohu, tendence Johna Katzenbacha popsat každou emoci, myšlenku či pohyb hrdiny celé vyprávění poměrně zbytečně natahuje. S tím souvisí i divoké kličky v dialozích, při kterých se psychoanalytik Frederick Starks marně snaží získat nějakou informaci, a jež často končí následovně: „Vy chcete vědět tohle, jo? Proč to chcete vědět? Proč si myslíte, že bych to měl vědět já? A co vás vede k přesvědčení, že vám to řeknu?“ Chudák Starks nedostane zadarmo nic.
Naštěstí je autor profesionální řemeslník, takže přepne-li člověk na pomalejší modus čtení, je toho ve stylistice málo, co by se ho mohlo dotknout. Samotný děj je pak sice netradiční, ovšem závěr mě nezbavil pocitu určité vykonstruovanosti, kdy padouch jednal na základně nepříliš vyhrocených pohnutek. Když k tomu přihodím nevýraznou hlavní postavu, vychází mi lehce nadprůměrný thriller, ke kterému se však už nikdy vracet nebudu.

kniha: Třetí oko - McAuley, Paul James
Jana677 | *** | před 41 dny

Děj románu lze shrnout do jedné věty: jedná se o hon za tvůrcem zvláštních obrazců a odhalování jejich tajemství, jejich moci.
Hlavní hrdina se potýká s několika handicapy, z nichž ty zdravotní ve formě záchvatů jsou nejmenším problémem. Pak je tady jméno, jaké by člověk očekával v Disneyho pohádce, nebo v knížce od J.K. Rowlingové. Alfie Flowers je sice mohutný fotograf v Kristových letech, já ho však stále měla před očima jako skřítka, co se chystá odletět na kouzelném kufru kamsi do Bradavic. Největším problémem pro čtenáře (pro mě rozhodně) je nemastnost a neslanost této postavy, která měla se svou minulostí a zázemím podstatně větší potenciál. Když ve druhé polovině románu převzala otěže soukromá vyšetřovatelka a samozvaná agentka Harriet, zlepšením bych to nenazvala. Zpočátku mi byla celkem lhostejná, později mě začala sr… pardon, iritovat. Reputaci mohl zachránit snad ještě sidekick – novinář Toby, ovšem ani jeho úmrtí by mi žíly nervalo. Nejvýraznější emocí tak byla lehká averze vůči padouchům (a Harriet).
Pátrání po takzvaných piktografech se odehrává převážně v Londýně, akčnější části přesunou čtenáře na Blízký východ (Turecko, Irák) a trochu seznámí s tamními poměry. Nebylo to vyloženě nezajímavé, pro mě však tyto končiny, kultura a náboženství postrádají atraktivitu. Takto bych vlastně mohla zhodnotit celé „Třetí oko“: nebylo to špatné, akorát mi chyběly sympatičtější charaktery i prostředí, zápletka ničím neohromila… pro mě relativně vlažné čtení, netrpěla jsem, ale ráda bych se bavila víc. 59%

kniha: Alchymistovo tajemství - Mariani, Scott
trudoš | *** | před 42 dny

Tak trochu prvoplánová dobrodružka v duchu Andyho McDermotta či Raymonda Khouryho, ve které si klišé a kýč svorně podávají ruce v příslibu krásného přátelství. Postavám chybí především uvěřitelné motivace, zázemí a schopnosti, což se nejvíce podepisuje na hlavním hrdinovi. Ben Hoope je jako zachránce unesených rozhodně cool, dokud jsem v závěru nezačal pochybovat o jeho kompetenci. Lépe řečeno o jeho rozumu, protože střílet a prát se umí hezky, s logikou je už na štíru. Možná ale jen neměl svůj den, když si neověřil základní informace o klientovi.
Ovšem kouzlo konspiračního thrilleru u Alchymistova tajemství funguje, přestože celek působí jako laciná rychlokvaška z Indiana Jonese a Da Vinciho kódu. Není to však komplikované čtení, gradace je v jádru promyšlená a stylistika neurazí, snad jen tu romantickou linku si Scott Mariani mohl odpustit, jelikož ta už je ve všech ohledech navíc. Ačkoli uznávám, že i holky mají nárok přijít si v tomhle žánru na své, a tak budiž autorovi odpuštěno.

kniha: Mise Sinaj - Loomis, Gregg
trudoš | ***1/2 | před 45 dny

Je to akční oddechovka a jako k takové je k tomu třeba přistupovat. Takže určitě nic pro milovníky historie, nebo nedej bože zájemce o vážnou literaturu. Gregg Loomis si ve svém třetím románu už skutečně na nic nehraje a příběh staví po vzoru starých snímků s Jamesem Bondem, okořeněných špetkou z Indiana Jonese. Není to úplně komedie, ale nadsázka je tu znát v každém pátém odstavci, především když dojde na komentování evropských krajů, mravů či osobností.
Bohužel, stran koncepce zápletky selhává vyprávění hned v několika ohledech. Loomis buď záměrně anebo nevědomky ignoruje základní souvislosti, takže chce-li člověk zpětně poslepovat jak a proč, moc to neštymuje. Osnova přitom slepě uhání dle hlasu konspiračního thrilleru, nehledíc na něco tak nepodstatného jako je hodnověrnost. Navíc haprují i historické a technické detaily, které často působí dojmem wikipedických znalostí. Ovšem jak jsem psal na začátku, když k tomu přistoupíte s náležitým očekáváním, nezklame kniha ani v nejmenším.

kniha: Hadrový panák - Cole, Daniel
Sirius | **** | před 45 dny

další ze současných krimi/thrillerů, který trpí tím samým problémem jako všechny dnešní současné krimi/thrillery – je to prostě moc dlouhý. Rád bych si zase jednou přečetl něco, co bude mít tak 250 stran max, ale to odbočuju. Hadrový panák je debut. A jako debut to rozhodně není blbý. Je to místy mrazivé, taky mě to bavilo číst (byť krácení by fakt nebylo na škodu) a má to pár sympatických postav, z nichž mě ten hlavní, který navazuje na tradici samotářských detektivů z rozrytou duší překvapivě bavil nejmíň, protože mi zkrátka už od začátku přišel jako násilnický hovado než jako ušlechtilý rytíř. A s počtem mrtvol byla klika, že se to odehrávalo v Londýně – takhle se alespoň město nezměnilo v totální osadu zombíků. Jo a taky to má dost zajímavej zvrat, potažmo závěr. Ne tak silnej jako má třeba Lehane nebo Flynnová, ale autorovi nelze upřít snahu, že se na to snažil jít trochu jinak. A ačkoliv mě to ke konci už trochu nebavilo, tak mě závěr navnadil k tomu, abych si přečetl i pokračování.

kniha: Dexterův poslední záběr - Lindsay, Jeff
trudoš | ***1/2 | před 48 dny

Zpočátku velmi dobré, navazující na kouzlo prvních dílů. Naneštěstí v druhé půlce dá autor vale zápletce a zbytek událostí je už jen takové plácání se k očekávanému finále, přičemž drahoušek Dexter ze sebe dělá ještě většího pitomce, než obvykle. A to opomíjím pár do očí bijících nesmyslů stran chování hlavních aktérů příběhu. Šokující cliffhanger v závěru pak působí trochu jako podbízivá omluva za všechnu tu odfláknutou práci. Dlužno říct, že omluva nutící ke koupi dalšího dílu, protože vám to prostě nedá.
Je až obdivuhodné, jak dokázal Jeff Lindsay natáhnout hrdinovy vnitřní monology do rozsahu tří set padesáti stran, vesměs na úkor gradace. Dějová linka je totiž jednoduchá, a kdyby nebylo všech těch Dexterových glos, vystačila by maximálně na novelu. Na druhou stranu průpovídky sociopatického sériového vraha jsou obchodní značkou téhle řady a nebýt jich, už by dávno přišla o své fanoušky. Teď je však otázkou, nakolik je to plus, když to základní osnovu románu nechalo daleko za sebou.

kniha: Štvanice - Niedl, František
Lmslaver | ***1/2 | před 49 dny

Hlavní hrdina Michael Dabert je český klon Jamese Bonda s Jackem Reacherem a sebevědomí z něj tryská všemi póry. V knížce jsou v podstatě tři kratší jednoduché případy lehce propojené do sebe, dva detektivní, jeden akčně dobrodružný na moři. Detektivní linie jsou docela jednoduché a lehce předvídatelné. I díky rozdrobenosti na víc příběhů se až na pár drobných zádrhelů čte Štvanice lehce a děj rychle odsýpá.

kniha: Ledový měsíc - Wagner, Jan Costin
trudoš | *** | před 50 dny

Po dějové stránce Ledový měsíc jako detektivka moc nefunguje, i když se tak snaží celou dobu tvářit. Pátrá se tu, pátrá, ale že by to přinášelo kýžené výsledky, se říci nedá. Člověku až přijde, že je to pátrání z nezbytnosti, aby bylo o čem poeticky psát, než pro detektivní práci jako takovou.
Čím ovšem Jan Costin Wagner bezesporu zaujme, je čistokrevná deprese ze ztráty osoby blízké. Nevím, jestli autor mluví z vlastní zkušenosti nebo používá fantazii, ale je natolik sugestivní, že mě hned v úvodu rozplakal. Naneštěstí se tahle přednost brzo stane slabinou, protože ač jsem sice citlivka, ještě to neznamená, že by šly nářky hlavního hrdiny poslouchat věčně.
Thriller ve finále průměrný. Chvilku sledujete situaci z pohledu vraha, chvilku z pohledu vyšetřovatele a v podstatě jen čekáte, kdy se jejich cesty střetnou. Postavy přitom mají pouze úlohu vypovídat / vyslechnout a dál nic. Závěrečné vyvrcholení pak působí dojmem intelektuálního zadostiučinění, než jako konec standardní kriminálky.

kniha: Čtyři falešné zbraně - Carr, John Dickson
Naias | ****1/2 | před 51 dny

Mám pocit, že sú dva druhy detektívok s Veľkým Detektívom. V jednom je domnelý páchateľ jasný po celý čas už od začiatku, ale na konci sa ukáže, že je nevinný ako ľalia. V druhom sa najprv zdá, že to nemohol urobiť nikto, potom dôkazy ukazujú striedavo na všetkých podozrivých, detektív ich postupne obviní a exkulpuje, až zostane len jeden, skutočný páchateľ. Tak toto je ten druhý druh. Číta sa veľmi dobre, autorovi sa totiž nedá uprieť zmysel pre humor. Fantazírovanie jednej z postáv na začiatku knihy o dobrodružnej úlohe, ktorou ho poverí tajomná osoba, je proste úchvatné. Vôbec som celú dobu mala dojem, že si autor robí psinu, vďaka čomu sa mi príbeh nezdal taký prekombinovaný, za aký by som ho inak považovala. Veľký Detektív Henri Bencolin je síce vo výslužbe, ale stále mu to myslí (ako inak). Má pretiahnutú bradu a štetinaté obočie, je prísny i láskavý, šibalský i hrozivý, uštipačný i sebakritický. Mení správanie v zlomku sekundy, ak to situácia vyžaduje. Rozhodne nie je parížsky elegán bez tváre a citu, protivný studený panák, akým vraj bol v prvých dieloch. A vie sa tváriť „hlbokomyseľne ako sova na regáli knižnice“.

kniha: Mrazivá hlubina - McKinty, Adrian
Sirius | ****1/2 | před 52 dny

už to chtělo nějakýho irskýho spisovatele detektivek. Má to skvělou atmosféru a hodně to těží ze situace, která tam v roce 1981 panovala a solidně to připomíná peklo. A do toho se řeší několik vražd. McKinty je hodně dost cynickej (ne tak cynickej jako třeba Zahler nepoužívá tak černej humor) ale i tak si neodpouští ironický glosy, který vypouští ústy svýho hrdiny – což je typickej buldok, co se zakousne a nepustí. A do toho pije, poslouchá desky a randí s patoložkou. Mrazivá hlubina sice trpí současným neduhem – o něco víc stránek než by potřebovala, ale i tak je to hodně dobrý čtení a jsem zvědavej na dvojku.

kniha: Vřesoviště - Bauer, Belinda
trudoš | ****1/2 | před 53 dny

Vynikající thriller, skvěle odvyprávěný, skvěle rozehraný, skvěle uzavřený. Já mám prostě pro tyhle jednoduché zápletky slabost a příběh o dvanáctiletém chlapci, který si dopisuje se sériovým vrahem, jen aby se pokusil odhalit hrob svého zavražděného strýce a tím zachránil vlastní rozpadající se rodinu, je zkrátka jako dělaný pro mě. Deprese hustá tak, že by se dala krájet, což zcela akurátně odpovídá atmosféře vřesovišť, do kterých Belinda Bauerová svou psychologickou hříčku zasadila.
Přes všechno své nadšení ale musím uznat, že tu jsou nějaké věcné chyby. Děj je v mnoha ohledech předvídatelný, chování některých postav možná trošičku toporné a útěk z vězení je provázen naprosto nesmyslnými odbočkami. Nenápadně odlehčená stylistika autorky však tyhle nedostatky hravě smetává pod koberec a nechává čtenáře užívat si podmanivý hon kočky s myší. Dokonalou roli pak plní vesnické kulisy, které jsou natolik autenticky vykreslené, že by Peter May zbledl závistí, kdyby už dávno neměl vystaráno.

kniha: Kdo je vrah? - Resnick, Mike
Naias | *** | před 54 dny

Táto antológia mi pripomína úslovie o človeku, ktorý sa snaží sedieť na dvoch stoličkách naraz. Isaac Asimov v knihe Já, Asimov napísal: „Píšete-li sci-fi román, musíte si nejprve vymyslet budoucí společenskou strukturu, která je dostatečně složitá, aby i bez příběhu sama o sobě zaujala pozornost čtenáře, a která je zároveň ve všech podrobnostech důsledná. Musíte také vymyslet zápletku, která dává smysl pouze v rámci této společenské struktury. Zápletka se musí rozvíjet, aniž by nepatřičně bránila popisu společenské struktury, a společenskou strukturu je třeba popsat tak, aby se jejím popisem nepatřičně nezpomalovala zápletka.“ A tu je kameň úrazu. V poviedke proste na oboje nie je dosť miesta. Budúce svety, ktoré autori vytvorili, boli nezriedka zaujímavé, ale kvôli popisu sci-fi spoločenskej štruktúry už na detektívnu linku zostalo primálo priestoru. Z toho dôvodu boli pre mňa tieto poviedky ako detektívky sklamaním. Nepáčilo sa mi, ak vyšetrovateľ vyriešil záhadu vďaka znalostiam, ktoré čitateľ nemal. Čím bohatšia totiž bola kresba cudzieho sveta, tým menej sa pátralo a dakedy sa nepátralo vlastne vôbec. Preto mi viac vyhovovali poviedky, ktoré mimozemskými reáliami nehýrili. Čo sa týka sci-fi línie, tá teda nie je technicky prepracovaná, je skôr v štýle „kde bolo, tam bolo“, zato plná fantázie, i keď niekedy samoúčelnej – napr. v jednej poviedke je detektívom delfín, čo so zápletkou nijako nesúvisí. No vcelku sa to čítalo príjemne, akurát to neustále používanie slova rasa namiesto slova druh ma rozčuľovalo.

kniha: Krvavá lázeň - MacBride, Stuart
furunkl | ***** | před 54 dny

Míra nechutností dostoupila v tomto díle vrcholu. Přesto není obskurní násilí a hnus prvoplánovou berličkou. Příběh působí jako dokonalý celek. V žádném jiném vyšetřovacím týmu nefunguje chemie mezi postavami tak uvěřitelně a vtipně jako mezi touto skotskou čeládkou. Z celé této série je zcela očividné, že britský zákon, zakazující detektivům nosit ve službě střelné zbraně, je nesmyslná hovadina.

kniha: Případ zmrzlých srdcí - Kennedy, Emma
trudoš | *** | před 55 dny

Fajn čtení, ale vysloveně určené dětem. Přestože Emma Kennedyová nešetří ztřeštěnými nápady a absurdními postavami, drobně selhává po stránce dějové. Tedy z pohledu dospělého, v rámci literatury pro mládež je to pravděpodobně právě tak akorát – nenáročné, potrefené, humorné, svižné. Jen zamrzí nepříliš rozsáhlý počet ilustrací, protože ty, co tu jsou, parádně příběh doplňují. Sylvain Marc jednoduše umí a knihu si člověk zamiluje už jen pro jeho práci.
Ale zpět k příběhu. Zápletka, jak už jsem naznačil, nepřekvapí a jste-li detektiv amatér, možná i trochu urazí, protože počítá s věkem maximálně devět let. Co naopak potěší, je autorčina fantazie, která román posouvá do úplně jiného žánru. Zároveň oceňuji, že se vyprávění nese v černohumorném odlehčení alá Snicketova Řada nešťastných příhod, takže se tu „vraždí“ na potkání. Decentně, žádný Simpsonovský čarodějnický speciál, ale pořád hojně. Členky spolku morálně uvědomělých a realitou neposkvrněných snad odpustí. Už jen pro tu legraci.

kniha: IQ - Ide, Joe
trudoš | ****1/2 | před 56 dny

IQ v sobě skutečně kloubí něco z díla Arthura C. Doyla a něco z atmosféry filmů Quentina Tarantina. Naštěstí nejde o lacině odbytou holmesiádu v moderních kulisách, ozvláštněnou pouze o černou kůži. Joe Ide kráčí vlastní cestou a to, co jeho román spojuje s Velkým detektivem, je pouze jeho úcta k němu. Příběh rozehrává s drsňáckou patinou devadesátých let, kdy nechybí stylové odlehčení ani sociální podkres a jakmile se přejde k zápletce samotné, už vás má nadobro zaháčkovaného. Pak už nezbývá než se bavit a naplno si užívat lesk a slávu raperské VIP komunity, kde si absurdní bohatství podává ruku s regulérní blbostí.
Vzhledem k tomu, že jde o úvodní román plánované série, je poměrně hodně prostoru věnováno minulosti hrdiny a to na úkor základního zločinu, který je tak překvapivě jednoduchý. O to víc se ale těším na další story plnou jiskrné dedukce (pardon, indukce), založené spíš na znalostech lidského uvažování, než na detailním zkoumání stop. Škoda té neproměněné nominace na Edgara.

kniha: Hlasy chaosu - Rosen, Leonard
trudoš | *** | před 59 dny

Kdyby se Leonard Rosen držel jedné dějové linie místo tří, mohla to být fajn detektivka. Obzvláště, kdyby zůstala u motivu konfrontace bosenského válečného zločince, to bych byl spokojen maximálně. Už jen z té syrové rozehrávky v úvodu běhá mráz po zádech. Snad jen ten pokus o polidštění dvounohé zrůdy si autor mohl odpustit, protože samoúčelné masakrování civilistů vždycky zůstane samoúčelným masakrováním civilistů, ať to obhájíte kolika chcete důvody. Ona vůbec celá ta tvůrčí tendence moralizovat a fňukat je víc než otravná, podobně jako poškrábaná gramofonová deska. Chvílemi se až člověk diví, kolik toho inspektor Henri Poincaré musí snést a kolik příbuzných ztratit v průběhu jednoho románu. Hlavně je to ale zbytečné, ta postava by se bez vší té tragiky klidně obešla a byl-li by stejný prostor věnován vyšetřování, mohli jsme se k výsledku dobrat o polovinu rychleji. Takže vlastně zklamání, silné momenty tu jsou, ale utopeny v bažině balastu, který není ničím jiným než balastem.

kniha: Bílá noc - Butcher, Jim
trudoš | ****1/2 | před 61 dny

Lepší díl než ty předchozí, především pro ucelenější detektivní zápletku a bez zbytečných zmatků kolem v podobě vedlejších linií. Včetně té s válkou s upíry, což je ovšem trochu škoda, protože boj údajně stále zuří, ale z dosavadních románů to moc znát není. Jiné motivy se naopak sympaticky vyhrocují, nebo rovnou uzavírají, ať už jde o tu se stříbrnou mincí a padlým andělem, nebo ta s bývalou láskou, se kterou se Harry učil na čaroděje. Ale jinak klasický Dresden – chvílemi komický ve své rytířskosti vůči ženám, jindy správně chlapácký při střetu s nepravostmi všeho druhu. Hlavně děj drží tentokrát víc pohromadě než dříve a i finále se skutečně velkolepě podařilo. Přitom jsem myslel, že jízdu na skeletu tyranosaura rexe už nemůže nic překonat. A ačkoli Jim Butcher opět vyprávění natahuje kde může, čte se to i po deváté pořád skvěle. Co mě však docela iritovalo, bylo absurdní vyhýbání se odpovědím ohledně Thomase a jeho práce, protože jediný účel, který to má, je jeden vtípek v závěru.

kniha: Výjimeční lidé - May, Peter
furunkl | ** | před 62 dny

Jako obdivovatel ostrovní trilogie jsem se natěšeně vrhl na další autorovu sérii. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že se jedná o celkem podprůměrný, ničím vyjímečný, dobrodružný thriller s naprosto nesmyslným motivem záporáků. Nedoporučuji ztrácet čas s touto knihou. Další díly číst nebudu ani ze zvědavosti.

12345678910poslední (51)2029 příspěvků celkem