RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (71)2801 příspěvků celkem
kniha: Lars pod palbou - Gris, Daniel
Lmslaver | ****1/2 | před 5 dny

Soukromé očko Lars počtvrté a tentokrát mu čmuchání jde na výbornou, po stopě jde jako nabuzený ohař. Když k tomu přidáme kvalitní tvrdou muziku a pití, byť jen na papíře, tak letí stránka za stránkou. Když Larsovi odpustím pár malých nepřesností a štědrou porci náhod, i s tím, že jsem pachatele odhalil o tročku dřív než on, jde opravdu o skvělé čtení.

kniha: Apači - Carcaterra, Lorenzo
trudoš | **** | před 7 dny

Lorenzo Carcaterra pracuje s mrazivě jednoduchou zápletkou – malá holka se během pěti minut ztratí v ulicích New Yorku. Že to nemůže skončit pohádkově, je jasné všem zástupcům práva a pořádku, ovšem jen šestice hrdinů se rozhodne s tím něco dělat. Naneštěstí jde o muže a ženy v invalidní penzi. Přesto udělají nemožné, aby děvčátko zachránili, a zároveň s tím se pustí do nerovného boje s krutou drogovou královnou…
Apači jsou ukázkovým thrillerem charakterizující to dobré, co do žánru přinesla devadesátá léta. Nekompromisní policisté, beroucí spravedlnost do vlastních rukou, aniž by na nich ulpěla byť jen špetka špíny ohledně korupce či zneužívání pravomocí. Tehdy ještě nebyly v módě odstíny šedi, takže charakter jste dokázali rozpoznat na první pohled. Zároveň však začaly temnět zápletky, zločin získával čím dál děsivější podobu, a aby toho nebylo málo, i ty nejšílenější skutky mohly padouchům projít.
Tohle je zkrátka Sedm statečných v moderní kriminálce. A pro mě parádní kus nostalgie.

kniha: Smrt nosí rudé škorně - Hrdlička, Pavel
trudoš | **** | před 11 dny

Velké překvapení a obnovení mé důvěry v českou historickou detektivku. Pavel Hrdlička má perfektně zvládnuté dobové reálie, propracované postavy, jež nepůsobí, že si na chvíli odběhly z commedia dell'arte, a navrch ještě umí zkomponovat natolik zajímavou zápletku, že po většinu čtení dumáte s hrdinou, jak spolu ty které skutky vlastně souvisí, aby zločin nabyl na smyslu. Uznávám, že autorovo nadšení pro detaily může unavovat, stejně jako opakované vhledy do průběhu všedního dne, které nemají souvislost se zápletkou, či fakt, že detektivní linie neodpovídá pravidlům desatera pátera Knoxe – ale děj je do poslední stránky živelný a nesnaží se za každou cenu jít na ruku atraktivitě logice navzdory. Nejde přitom o bůhvíjak akční čtení, jednotlivé události postupně nabývají na významu, přičemž gradují věrně v duchu středověkého práva a pořádku. Žádná přestylizovaná pohádka pro děti à la Vlastimil Vondruška, ale zábavná i napínavá kriminálka z dob dávno minulých, se vším, co k tomu patří.

kniha: Přestupové okno - Kerr, Philip
trudoš | **** | před 15 dny

„Fotbal… Miliardy let trvalo, než se člověk vyvinul ze zvířete a divocha, ale stačí devadesát minut jednoho nedělního odpoledne, a jsme zase pěkně na začátku.“
Nejsem fanouškem kopané, stejně jako mi uniká podstata smyslu fandění, které je pro mnoho lidí na prvním místě v žebříčku hodnot. Rád se ovšem podívám do zákulisí jakékoliv show, ať už kulturní, nebo sportovní, obzvláště když je popsána člověkem, který má k danému tématu nějaký vztah. Philip Kerr v tomhle ohledu předčil všechna má očekávání a navrch přihodil ještě trochu detektivky, která je sice znatelně na vedlejší koleji, ale dává vyprávění alespoň dějovou formu, takže to není jen o divných chlapech na hřišti, co za fakt velkou hromadu peněz kopou do mičudy. Autor přitom kulisy nijak nepřikrašluje, slovník sympaticky uzpůsobuje prostředí a výborně pracuje se svéráznou náturou fotbalem stižených postav. Román se tak pohybuje na hraně komedie a thrilleru, přičemž to skvěle rámuje podmanivá životní filozofie hlavního hrdiny.

kniha: Poslední deska - Cartmel, Andrew
Lmslaver | ****1/2 | před 21 dny

Vinylový detektiv, milovník jazzu, sběratel starých desek a majitel dvou neodbytných koček se nechá přemluvit k tomu, aby našel jedno staré elpíčko, jazzovou raritu. Zatímco obchází staré bazary, kde se přehrabuje v krabicích s deskami a odkrývá roušku starého tajemství, množí se kolem něj podezřelá úmrtí i podivné nehody. Je to tak trošku jiná detektivka, než je v poslední době obvyklé. Autor se obešel bez zběsilé akce, nenajdete tu ani morbidně popsané vraždy, a přesto jsem dostal zábavné a napínavé čtení, které si udrželo mou pozornost až do poslední stránky. Jedinou výtku bych měl k cimrmanovsky zamotanému, těžce uvěřitelnému závěru.

kniha: Šesť príbehov - Wesolowski, Matt
trudoš | ***1/2 | před 25 dny

V první řadě musím pochválit koncept thrilleru, jenž evidentně inspiroval i Courtney Summersovou při psaní románu Sadie. Mám tenhle netradiční přístup k vyprávění rád, o to víc, že představa dokumentárního podcastu a hledání pravdy skrze různé úhly pohledu vysloveně jitří mou fantazii. Matt Wesolowski přitom celou první polovinu udává takřka vražedné tempo, kdy záhada kolem smrti nepříliš oblíbeného chlapce získává s dvacetiletým odstupem silně pochmurný tón. Má to nápad, skvěle zpracované postavy a zápletku dostatečně tajuplnou, aby člověk četbu před spaním nerad odkládal.
Jakmile však dojde na vyložení karet, dopouští se spisovatel té největší chyby ze všech – za každou cenu chce šokovat nečekaným finále, až to celé pokazí lehce překombinovaným vysvětlením. Na druhou stranu uznávám, že řešení celého případu není vůbec marné a při zpětné analýze také čtenářsky nejatraktivnější. Rozhodně by mě ovšem zajímalo, jakým způsobem si autor poradil v dalších knihách z dnes už šestidílné série.

kniha: Advokát - Martini, Steve
trudoš | *** | před 29 dny

Dobře napsaný thriller, ich-forma sympatická, ale hrdina jakoby bez osobního kouzla. Přesto solidně rozehraná zápletka, alespoň do konce první půlky. Pak, po vraždě jedné z ústředních postav, by člověk čekal, že se děj rozjede, ale opak je pravdou – více prostoru je věnováno soudnímu procesu, kde jsou jednotlivé důkazy zpochybňovány z té či oné strany. Vyvrcholení přichází náhle v závěru, kdy se konečně začne znovu řešit úvodní vyšetřování. A tak jsem si zas jednou potvrdil, že romány ze soudního prostředí nejsou mým favoritem. Neustálé právnické kličky, jak zpochybnit důkaz nebo tvrzení, to prostě není nic pro mě. Přitom původní motiv Advokáta byl zajímavý, ovšem kvůli druhé půlce nemohu hodnotit jinak než jako průměr. Možná kdyby Steve Martini okořenil vyprávění špetkou nadsázky namísto popisu suché reality, šel bych o jednu hvězdu výše a odpustil bych mu i to ignorování ústřední „záhady“. Jedno je každopádně jisté – právníkem bych navzdory lukrativním financím rozhodně být nechtěl.

kniha: Žlutý markýz - Gatzwiller, Knud
Lmslaver | ***1/2 | před 34 dny

Dobrodružný příběh, typický vzorek šestákové literatury tehdejší doby. Pátrání po zákeřném Asiatovi, který touží pokořit si po zlém svět. Jako kluk jsem hltal každou stránku, dnes už to u mě vyvolává pouze úsměv a nostalgické vzpomínky.

kniha: Temná svatá noc - Connelly, Michael
Lmslaver | ****1/2 | před 66 dny

Renée Ballardová řeší na nočních směnách své malé, krátké případy, Bosch jako dobrovolník na policejním oddělení San Fernando pracuje na případu vraždy šéfa gangu. Oba dva se společně sejdou, aby pátrali po vrahovi mladé dívky, zavražděné před devíti lety. Když byl Harry Bosch v devětašedesátém ve válce ve Vietnamu bylo mu devatenáct let. V době tohoto příběhu je mu tedy osmašedesát. Děda. Proto je tady Ballardová, aby v akčnějších pasážích nahradila Harryho s jeho věkovým hendikepem. Tohle jejich spojení je každopádně funkční a společně jim to klape. Od Connellyho opět parádní čtení.

Detektiva Marlowa požádá přítel, aby mu kryl záda při švindlu v kasinu, vše se ale zvrtne. Chandlerovi ich-forma svědčí, povídka má švih a odsýpá.

Marlowe jako zamilovaný novomanžel? Phil byl vždy vlk samotář a tahle nová role, kdy se svěřuje ženušce v posteli, jak si vede s případem, k němu příliš nesedí. Když Robert B. Parker převzal otěže rozepsaného románu, snažil se maximálně napodobit Chandlerův styl, ale Chandler to bohužel není. Přesto jsem se i s tímto Marlowem rád prošel temnými ulicemi Los Angeles, kde pouze do tmy blikají věčné neony.

kniha: Hra na lháře - Ware, Ruth
trudoš | **1/2 | před 90 dny

Mám rád thrillery z dívčích škol, přičemž v tom není žádná pedofilní úchylka, ale spíš fascinace rafinovaným zlem v srdcích dospívajících, notně vyšperkované literární imaginací. V tomhle ohledu se Hra na lháře zdála být ideální volbou, jenže jak už to v mém případě u Ruth Wareové bývá, dokáže i ty nejatraktivnější motivy pohřbít pod přívalem nelogických scén, emočních výlevů a nepochopitelného chování zainteresovaných postav. Tomu samozřejmě nijak nepomáhá vědomí, že už podle názvu není radno komukoliv v příběhu důvěřovat, a tak si čtenář udržuje od všeho řečeného zdravý odstup.
Opět bohužel platí, že mít román o polovinu stran méně, spád by získal na tempu a jeden by se tolik nepozastavoval nad slepými odbočkami. Ono totiž ve finále nejde o nějak důmyslnou hru, zvraty působí účelově a reakce na ně až nesmyslně vyhroceně. Anglické prostředí má sice svoje kouzlo, než se ale děj dostal k podstatnému, mé snahy sledovat důležité informace usnuly nudou a probudily se, až když bylo po všem.

kniha: Sestra - Jensen, Louise
trudoš | **1/2 | před 93 dny

Psychologický thriller s promarněným potenciálem, protože veškeré zajímavé nápady Louise Jensenová bezradně zahodí, aby vývoj událostí namísto originality zaplnila průhledným dramatem. Osobně mě přitom nejvíc vytáčela bezbřehá naivita hlavní hrdinky, která je – lidově řečeno – úplně blbá. V jednu chvíli má problém mluvit s vlastním manželem, aby si vzápětí nastěhovala do domu naprosto neznámou osobu, jejíž chování by bylo podezřelé i člověku, jemuž v Bohnicích diagnostikovali nevyléčitelnou formu absolutního optimismu. Právě tendenci vést účelově zápletku po předem připravené cestičce, kdy prakticky po celých tři sta stran nedojde ze strany ústředních figur k jakékoliv obranné reakci, považuji za největší slabinu románu. Závěrečné vyústění je pak dle předpokladů právě tak šokující jako překombinované, dává však předchozímu jednání alespoň nějakou vnitřní logiku. Jen si člověk říká, kolika prvoplánovým tragédiím by se dalo předejít, kdyby mezi sebou literární postavy více komunikovaly.

kniha: Jak nepřežít vlastní smrt - Beaumont, Matt
trudoš | ***1/2 | před 97 dny

Povedený komediální thriller, ovšem zdaleka ne taková oddechovka, jako jsem čekal. Hlavní slabinou románu je spousta slov navíc, kdy hrdina rozebírá své vnitřní pocity, přičemž to však pro dějovou osnovu dvakrát velký význam nemá, aby to opodstatnilo všechen prostor tomu věnovaný. Nejvíc mě pak štvaly především dvě věci – ústřední protagonista je ve všech ohledech trotl nakvadrát a zápletka se rozeběhne až v druhé půli románu, přičemž je ještě jednodušší, než by jeden podle námětu čekal. Coby film s Adamem Sandlerem (například) bych si to určitě užil víc, protože bych se bavil hereckými kreacemi, namísto těch literárních. Ale zas oceňuji propracované vedlejší postavy, které jsou vesměs mile pošahané. Ostatně, víc jsem se smál u situačních skečů než nad příběhem jako takovým, ať už šlo o felaci v autě a následnou autonehodu, nebo připalování atrapou pistole, jež skončí značně tragicky. Jsou to obehrané vtípky, ale pod rukou Matta Beaumonta fungují naprosto dokonale a především nečekaně.

Tím nejtěžším u téhle knihy pro mě bylo zvyknout si na nechvalně proslulí syndrom mesiášstvím, jímž se americké akční thrillery často ohánějí – USA jsou bašta svobody, zatímco zbytek světa se pohybuje na hraně označení „tady žijí draci“. Ovšem dal jsem to a nelituji, ačkoliv odmyslet si z role ústředního hrdiny Billa Clintona a průběžně se nesmát pokaždé, když došlo na nějaký ten projev o morálce, bylo hodně složité. Pravdu ale říct, čekal jsem mnohem horší vylomeniny. Samozřejmě patetické je to až na půdu, ale ultra čtivá stylistika Jamese Pattersona dává ději takový spád, že se člověk na malichernosti ani nestihne soustředit. Škoda jen, že osnova je poměrně jednoduchá a i přes nápadité rozehrání zápletky, sklouzne brzy do očekávatelného směru. Chybí tomu výbušnost i uvěřitelnost, třebaže spoluautorství s bývalým prezidentem přímo vybízí k většímu poodhalení plenty za scénu kolem prvního muže Ameriky. Tohle rozhodně není Domek z karet, spíš Den nezávislosti bez mimozemského balastu.

kniha: Kar - Urban, Miloš
trudoš | ** | před 103 dny

Tohle je prostě Miloš Urban. Začne tak, pokračuje jinak a skončí onak. Po těch letech už bych si na to mohl zvyknout, přesto se čas od času nechám napálit. Takže, kdo se těší na detektivku či horor, s čistým svědomím jej mohu vyvést z omylu – obojího si užijete pouze v prvních dvou třetinách a pak vyprávění sklouzne k obligátní haluzi. V té jsou čtenáři předloženy jakési pofidérní motivy, přičemž z děje je vypuštěna většina sekundárních postav a mimoděk je tak zazděn jejich význam. Celé to pak skončí navýsost prostě, jenže ta komplikovaná cesta k rozuzlení je na hranici absurdity, přičemž mi dosud není jasné, zdali třeba nešlo o komický záměr, který mi unikl.
Hezký je každopádně začátek, kdy se autor naváží do samozvaných literárních odborníků, co píšou diplomky o tom, jak je ten který populární spisovatel vlastně špatný. Ostatně tohle je vůbec Urbanovo specifikum, kdy mě dokáže zaujmout detaily a jízlivou satirou, ale o představě atraktivní zápletky se bohužel názorově rozcházíme.

kniha: Temný příliv - Temple, Peter
Lmslaver | ***** | před 107 dny

Mystery Press nám umožnila po pár měsících vrátit se do australského Melbourne za Jackem Irishem. Na cca čtyřech stovkách stran jsem navštívil hospodu se štamgasty a fanoušky fotbalového klubu Fitzroy, zjistil, co je nového v Taubově uměleckém truhlářství a trochu zase nakoukl pod pokličku drsných dostihových praktik. Co se týká detektivní stránky, Jack Irish se zapojil do hledání zmizelého syna, starého přítele svého otce. Počáteční banální pátrání se změnilo v odhalení závažných okolností, které se staly pro hlavního hrdinu otázkou přežití. Kniha má pomalejší rozjezd, ale s přibývajícími stránkami napětí exceluje. Peter Temple potvrdil, že umí vytvořit skvělou detektivní zápletku, kterou jsem následně společně Jackem na stránkách Temného přílivu s chutí rozmotával.

kniha: Volba nepřátel - Allbeury, Ted
trudoš | ***1/2 | před 110 dny

Román Volba nepřátel má asi nejblíže k tomu, co mají rádi fanoušci britského spisovatele Johna Le Carrého – civilní špionážní příběh, zaměřující se spíš na osobní život agentů mimo službu, než aktivní supehrdiny po vzoru Jamese Bonda. Problém je, že Ted Allbeury si tak dlouho hraje se zápletkou, až najednou zjistíte, že do konce zbývá pár stran, a přestože se toho stalo spoustu, nic z toho nemá ambice stát se hlavním motivem. V důsledku tak sledujete historii pracovníka tajných služeb, který se několikrát v životě ocitl mezi mlýnskými kameny Západu a Východu a jediné, co mu to přineslo, byla rozvrácená rodina. Žádný patos o ochraně demokracie či socialismu, ale čistě osobní drama muže, prahnoucího po hrdinství, jen aby v druhé půli života zjistil, o co všechno přišel. Kdyby kniha byla koncipována jako přímočará novela s jednoznačným poselstvím, určitě bych hodnotil výše, ale pro všechny ty zdánlivě důležité odbočky, jež se nakonec ukážou jako nepodstatné, zůstanu u zlatého středu.

kniha: Poslední Laponec - Truc, Olivier
trudoš | **1/2 | před 112 dny

Nádherně zachycená krajinomalba Laponska, ale zajímavého dění pomálu. Což je podle mě asi největší slabina knihy – ukradený bubínek a mrtvý pastevec není na čtyři sta padesát stran žádné velké terno. Docela mi navíc vadilo, že je příběh rozdělený do dvou linií, z nichž ta, která sleduje osudy zajatce není příliš šťastně vygradovaná. Lépe řečeno, vše mezi začátkem a koncem působí jako manýristická výplň. Tedy, ne, že by linka s vyšetřováním policistů hýřila zvraty, až si dokonce myslím, že by se celá zápletka obešla klidně bez nich, jen by příběh ztratil na objemu. Jako kdyby napsat knihu o polovičním rozsahu byla pro moderního autora ztráta drahocenného času.
Postavy jsou ovšem vykresleny parádně, jen kdyby dostaly zajímavější scénář a nebály se interakce. Obzvláště u drženého Laponce jsem úplně nepochopil jeho vyčkávací taktiku, která ve finále neměla jinačí smysl, než děj natáhnout na maximum. I s málem muziky se dá odehrát velký koncert, tady byl však výsledek bohužel přesně opačný.

kniha: Fáma - Kara, Lesley
trudoš | **1/2 | před 114 dny

Moc se mi líbil ústředí motiv fámy, která nabývá na stále větším významu, aniž by byla na zřetel brána fakta. Podobně fascinující bylo sledovat cestu tiché pošty, kdy se nedbale pronesená informace najednou zhoubně roznáší po celém městě, přičemž neustálý alibismus ústředí postavy je pro podobné chytráky kouzelně typický. Pak však přišel zlom a v okamžiku, kdy se střípky informací začaly spojovat v celek, šla logika zčista jasna stranou. Asi nejvíc mi přitom vadil hrdinčin hysterický rozklad osobnosti, když zjistí pravdu o své minulosti. Hlavně to, jak nenechá nikoho pořádně nic doříct a namísto toho si jede dál svojí ublíženeckou píseň.
Za mě tedy povedená práce s tématem, ale odfláknutá zápletka, která se až příliš snaží zaskočit překvapivým zvratem. A když už Lesley Kara rozehrává román s vícero želízky v ohni, tak by jeden čekal, že to taky k něčemu bude, aby se zužitkoval pořádek, co si dělal v tolika postavách. Liane Moriarty umí tyhle historky z předměstí maloměsta rozhodně lépe.

kniha: Lví dvůr - Steklač, Vojtěch
trudoš | ** | před 116 dny

Tohle bych s čistým svědomím označil jako sbírku „výslechových detektivek“, protože většina klíčových zvratů ve vyprávění stojí a leží na konfrontaci obvyklých podezřelých. Což zní jako dobrý nápad, dokud už u třetí povídky nezjistíte, že se tvůrčí modus operandi dokola opakuje, přičemž jednotlivé výslechy jsou čím dál jednodušší a rozkrývání motivací stále prostší. Také nečekejte drsné slovní přestřelky či psychologické rozbourávání pachatele. Koncepce je taková, že v první vlně obejdou policisté zainteresované pozůstalé, následně si ověří fakta, zjistí, kdo lhal, udeří na něj a ejhle, přiznání je na světě a pěkný den za námi. Vývoj postav je přitom nulový, takže člověku brzy začne brnkat na nervy jejich charakterový stereotyp, čemuž příliš nepomáhá ani absence jakýchkoliv obměn ve stavbě zápletek. Mění se pouze styl zločinu a prostředí, ve kterém byl spáchán. Navíc jsem postrádal autorův příznačný humor, jenž ne že by v textech zcela chyběl, pouze mi přišel vtipný jen minimálně.

kniha: Hluboký spánek - Chandler, Raymond
| **** | před 117 dny

Bývaly doby – dávno, dávno tomu – kdy pro mě byl Chandler etalonem nejen detektivní literatury, ale i literatury jako takové… ale co bývalo, to už není.

Zkusmo jsem si přečetl Hluboký spánek znovu a původní nadšení, staré několik desetiletí, je pryč. Hlavním problémem tohoto „románu“ je, že se ve skutečnosti nejedná o román, ale o slepenec dvou povídek. Konkrétně povídek „Vrah v dešti“ a „Opona“ – obě vyšly v češtině už v roce 1976 ve sborníku Poslední útočiště. Ve výsledku tedy dostáváme vynikajícím způsobem napsané scény, které jsou však chatrně pospojované a násilně (pomocí různých berliček) postrkované kýženým směrem.

No ale je to první román s Philem Marlowem, takže je na místě trocha benevolence, žeano.

kniha: Temný příliv - Temple, Peter
trudoš | ***** | před 119 dny

Přesně tenhle druh literatury já prostě můžu. Detektivka drsná jako sibiřská zima, prodchnutá cynickým humorem, který však nejde zbytečně přes čáru a je spíš vedlejším produktem než ústředním mottem. Peter Temple má navíc fantastický stylistický talent a dokáže několika mála slovy načrtnout jakoukoliv situaci, přičemž vy obratem získáváte plastický obraz, který je živější než skutečnost. To samé platí i o postavách, přičemž častokrát právě ty zcela vedlejší jsou bezděčně vyprofilované k naprosté dokonalosti. Australské prostředí tomu pak dodává správně cizokrajnou šťávu, třebaže rozdíl mezi předměstím Melbourne a Edinburghu byste našli leda pomocí lupy na čtení.
Po vzoru Raymonda Chandlera rozehrává autor jednoduchou kriminální zápletku, ve které brzy ztratíte přehled, kdo za koho kope (či do koho). Neutuchající gradace, silné motivy a dokonalé slovní přestřelky vás však nenechají knihu odložit, dokud ji nedočtete do samotného konce. Za mě jednoznačně nejlepší detektivka tohoto roku.

kniha: Ocelové město - Verne, Jules
Laurie, André
Nelson | ***1/2 | před 122 dny

Jedno ze známějších Verneových děl, u nás i díky českému filmovému zpracování. Film je dost realistickým zpracováním knihy. Doktor Sarrasin zdědí obrovský majetek, který použije na vybudování vzorového města dle svých představ France – Ville. O dědictví se přihlásí také německý profesor Schultze, který díky němu postaví Ocelové město, proslulé svojí výrobou zbraní. A je jenom otázkou času, kdy se obě města dostanou do otevřeného konfliktu. Děj románu je dobrodružně – špionážní, kdy Marcel Bruckmann, spolužák a kamarád syna doktora Sarrasina, podnikne nebezpečnou výpravu do Ocelového města, aby zjistil, co profesor Schultze připravuje proti France – Ville. Román jako takový je lehce nadprůměrný. Mně osobně vadily 2 věci, Marcel je přímo vzor dokonalosti, až to bylo protivné a dost ostrý antiněmecký podtext díla, který patrně vychází z tehdejších dějinných událostí (prusko – francouzská válka).

kniha: Dva druhy pravdy - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 124 dny

Harry Bosch se na stará kolena rozhodl jít do akce v utajení, aby vyřešil případ dvojnásobné vraždy. Druhá dějová linie se týká třicet let starého případu, který se vrací k soudu a vrhá špatný stín podezření na Bosche, že tehdy zfalšoval důkazy. Oba děje spolu nesouvisí, ale dokonale se prolínají. Tento příběh byl zfilmován v televizním seriálu Bosch – pátá série, který jsem zhlédl několik měsíců před čtením knihy, ale nijak mi to nezkazilo požitek ze čtení. Connellyho Bosch je vždy sázka na jistotu.

kniha: Žena obchodníka s příběhy - Robinson, Steve
trudoš | ***1/2 | před 127 dny

Steve Robinson se vrátil k tomu, co umí nejlépe – spřádat dramatické osudy z minulosti, přičemž ústřední motivy si vypůjčuje ze současnosti. Román Žena obchodníka s příběhy tak vypráví životní odyseu cílevědomé dívky z viktoriánské doby, kterou bychom dnes označili hanlivým výrazem „zlatokopka“. Dlouho se přitom zdá, že Angelica dělá všechny ty hrozné věci jen proto, aby zajistila šťastnou budoucnost svému synovi. Jenže jako se ďábel schovává za těmi nejupřímnějšími slovy, i ona brzy přestane vnímat rozdíl mezi tím co je dobré pro ni a co je morálně úplně špatně. Těžko se pak zpětně odsuzují její skutky, když si uvědomujete, jaká odevzdanost vlastnímu potomkovi za nimi stojí. Ostatně ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděná těmi nejlepšími úmysly.
To, co začíná jako historický thriller, se brzy mění v psychologickou noční můru, jež není strhující kvůli morbidnímu vývoji událostí, ale pro nejednoznačný charakter hlavní postavy. Pro někoho bestie, pro jiné odhodlaná hrdinka.

kniha: Čistič - Cleave, Paul
trudoš | *** | před 129 dny

Problém s antihrdinou je u mne ten, že když mu nefunguje morální kompas, nemám pražádný důvod s ním sympatizovat. Proto pro mě Dexter Morgan bude vždycky lepší psychopat než Joe Middleton, přestože jejich vražedné pohnutky jsou si v mnohém podobné. A pokus o odlehčení ve formě nářků nad smrtí kočičky by dost možná fungoval lépe, kdyby předtím dotyčný neznásilnil a brutálně nezabil bezmocnou ženu. Chápu tu nadsázku, ale to ještě neznamená, že by se mi líbila.
Zápletku ovšem Paul Cleave zkomponoval dobře. Pořád se něco děje a vývoj událostí nenechává čtenáře na pochybách, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Jen mi vadilo okaté zjednodušování policejních postupů při vyšetřování, vinou čehož mohly zabijákovi procházet jeho skutky. Taky nemám rád, když důležité postavy naivně přehlížejí fakta. Ale uznávám, že Čistič je spíš o obrazech a sem tam nějaké nepříjemné scéně, než že by si zakládal na autentickém vyobrazení reality, přičemž humorné odlehčení je pak už věc osobního vkusu.

kniha: Svatý opět přichází - Charteris, Leslie
trudoš | ***1/2 | před 132 dny

Je to příjemně archaické, ale na můj vkus asi už jednoduše moc staré. To si víc užívám krátké prvoplánové krváky s Léonem Cliftonem, než tohle, ačkoli Leslie Charteris má bezesporu mnohem lepší stylistiku. Ovšem „Svatý“ je na můj vkus až příliš velký seladon, jistý si sám sebou, třebaže si ze své pověsti vyhlášeného zloděje a podvodníka sympaticky utahuje. A i když mi imponoval jeho přístup k něžnému pohlaví, ve svém důsledku se pro mě rychle stal zaměnitelným archetypem ctnostného zbojníka, co bohatým bere a chudým dává. Seznámit se s ním o pětadvacet let dříve, věřím, že vztah mezi námi by byl mnohem osudovější.
Každopádně valná většina textů hřeší na jednoduchost zápletky, kdy kolikrát nedojde ani k nějakému zásadnějšímu zvratu a vše se odvíjí ve snadno odhadnutelném směru. Ne, že by povídkám chyběly nápady, ostatně fiktivní pachatel či zločin na nudistické pláži, jsou dodnes podle mě nepřekonatelné. Problém je, že i přes atraktivní motiv zůstal potenciál zápletky takřka nevyužit.

kniha: Jáma - Tudor, C. J.
trudoš | ***1/2 | před 135 dny

Kříďák v detailech připomínal To Stephena Kinga, Jáma zas nezapře inspiraci Řbitovem zviřátek. Ani tentokrát však nejde o laciný plagiát, autorka si jde suverénně vlastní cestou. A zatímco Kříďáka se C. J. Tudorová ještě rozhodla uhrát coby „realistický“ thriller, Jáma už v sobě má kus nepopiratelné fantastiky. Ta však není nikterak využita, takže je trochu záhadou, proč se tímhle směrem spisovatelka vůbec vydala. Což o to, dokud se vyprávění pohybuje v mezích budování atmosféry, funguje řemeslo na jedničku, jakmile však přijde ke slovu rozkrývání motivů a finální konfrontace, význam hororového balastu se mi zpětně zdál lehce nepochopitelný. Ostatně, ono je to se zápletkou jako na houpačce – některé momenty jsou dokonalé, jiné zas odbyté nebo překombinované. I postav je na tak jednoduchou zápletku zbytečně moc, až si jeden říká, zdali původně neměly být romány dva, každý o něčem trochu jiném. Přesto mi ten žánrový mišmaš uhranul, ačkoliv si dobře uvědomuji jeho literární nedostatky.

kniha: Rozbité okno - Ewan, C. M.
trudoš | **1/2 | před 138 dny

Námět atraktivní, ovšem mnohem víc by slušel románu o polovinu kratšímu. Když hrajete adrenalinovou hru, ve které jde o sekundy, nemůžete se zároveň věnovat rozebírání vnitřních emocí nebo postavy nechat utápět se v morální nerozhodnosti. Tady se nebavíme o odstavci či dvou, ale o stránkách a stránkách zbytečného textu, který budované napětí rozmělňuje. V tomhle ohledu C. M. Ewan jednoznačně pohořel, třebaže mu neupírám sofistikovaně vymyšlenou konstrukci zločinu. Je to přitažené za vlasy, ale tak, že to dokáže držet čtenáře v nejistotě, o co vlastně jde, až se tomu nedá nepodlehnout. Jenže když je hlavní hrdina matlal, který víc přemýšlí nad blbostmi, než konstruktivně koná, a v důsledku si na triko nemůže připočíst jedinou smysluplnou akci (všechno za něj odřou manželka s dcerou), těžko se mi pro vlastní děj hledají nějaká pozitiva. Rozhodně to člověka přinutí uvažovat nad tím, jak by v podobné situaci jednal on sám a doufat, že by se širokým obloukem vyhnul literárnímu předobrazu.

kniha: Ohnivé znamenie - Červenák, Juraj
Lmslaver | ***** | před 142 dny

Příběhům s notářem Barbaričem, kapitánem Steinem a kaprálem Jarošem nechybí napětí, akce a záhadný zločin v zajímavých historických lokacích. Ani Ohnivé znamení není výjimkou, tři vyšetřovatelé arcivévody Matyáše Habsburského pátrají v Prešpurku a okolí po únosci dívek a šetří záhadná úmrtí měšťanů. Juraj Červenák je zkušený autor, ví, jak čtenáře zaháčkovat od prvních stránek a provést ho s dychtivostí celou knihou až k samotnému závěru. Tak jako v předchozích dílech nemohu slevit z plného počtu hvězdiček.

kniha: Ztracené střípky - Weaver, Tim
trudoš | **** | před 146 dny

Když už si člověk myslí, že zná všechny fígle, jakými Tim Weaver „loví“ své fanoušky, překvapí ho samostatným thrillerem, který s postavou vyšetřovatele Davida Rakera nemá takřka nic společného. A to je přitom pouze první eso, které má spisovatel v rukávu.
Od první stránky udržují Ztracené střípky čtenáře v nejistotě, co vlastně sleduje, přičemž název románu přímo definuje jeho koncepci. Třebaže množství krátkých kapitol působí chaoticky, díky rafinovanému rozvržení rychle pochopíte záměr a bavíte se postupným odhalováním, co s čím a jak ve skutečnosti souvisí. Přičemž neodbytný pocit hrozby, číhající za každým rohem, roztáčí tempo vyprávění do stále vyšších otáček. A jak zaklapávají jednotlivé kousky mozaiky, člověk se neubrání obdivu nad skvěle zvládnutým řemeslem. Jistě, je v tom trochu cítit potřeba natáhnout děj na maximum, aby zákazník neměl pocit, že za své peníze dostal málo muziky, ale jinak se tahle kombinace moderní detektivky a survival dobrodružství povedla na jedničku.

kniha: Přiznat vinu - Goffa, Martin
trudoš | **** | před 150 dny

Od svého prvního románu ušel Martin Goffa hodný kus cesty, a zatímco kriminálky s Mikem Syrovým působily v některých momentech nejistě, první dobrodružství novináře Marka Vráze je dílem suverénního spisovatele, který přesně ví, co má dělat, aby čtenáře dostal na lopatu. Krátké kapitoly, úderné dialogy, sympatické postavy, tuzemské kulisy – ono stačí ve finále málo, a když k tomu připočtete vypsanou stylistiku, recept na úspěch je na světě. Neříkám, že zápletka nemá svoje slabiny, především pak při odhalování klíčových skutečností, kdy se ukazuje, jak moc hrál tvůrce předem inscenované drama a ne poctivou detektivku, ale při všem tom energickém tempu nějakou tu podpásovku knize odpustíte. Přitom se tentokrát nedá adorovat autorova důvěrná znalost policejní práce, protože k té hrdina přičichne jen vzdáleně. Ani tak však příběh neztrácí na autentičnosti, třebaže novinářské praktiky z 90. let mohou dneska působit krapet naivně. Ona ale skutečnost byla jistě i horší, vůbec si nedělám iluze.

kniha: Pozdravy záhrobí - Fiedlerová, Veronika
trudoš | ***1/2 | před 154 dny

Benedikt Klausner má dar vidět i vyvolávat duše zemřelých. A tak, kromě toho, že pracuje pro nadnárodní instituci, kde si přivydělává odhalováním pojistných podvodů, občas vypomáhá zoufalým lidem, kteří se potýkají s neviditelnými běsy.
Poprvé zabodovala Veronika Fiedlerová s postavou Benedikta v roce 2018, kdy byla jedna z jejích povídek nominována na Cenu Karla Čapka. Teď, o pár let později, nabízí čtenářům sbírku čtyř příběhů, která charakterního nekromanta představuje o poznání komplexněji. Všechny texty přitom mají blízko k tomu, co bychom označili za urban fantasy říznutou hororem, přičemž atraktivitu podtrhuje tuzemské prostředí. Neříkám, že výsledek nemá svoje mouchy, především v závěrečných zvratech není autorka moc silná a strašidelnou atmosféru občas buduje zbytečně dlouho, přesto je na povídkách znát práce člověka, který si psaní pečlivě rozmýšlí. Škoda že nápady s podobnou osnovou mají tendenci rychle vyvanout, takže se těžko vymýšlejí stále nové a originální zápletky.

kniha: Sběratel kostí - Deaver, Jeffery
trudoš | ****1/2 | před 157 dny

Hodně se mi tenhle moderní upgrade Sherlocka Holmese líbil, včetně detailu, že Lincoln Rhyme není žádný svatoušek a jeho zranění z něj udělalo svérázného cynika. Hezky tak fungují postřehy ze života nemohoucího, které stejnou měrou pobaví i jsou k zamyšlení a přitom děj nijak nezdržují.
Jeffery Deaver zkomponoval poctivou detektivku, kde se aktivně vyšetřuje, přičemž hrdinové se každému dalšímu zločinu snaží předejít, namísto toho, aby jen čekali, až zabiják udělá chybu a oni se budou konečně moct čeho chytit. Jistě, je to z jeho strany vypočítavé, ale funguje to naprosto precizně. Trochu zamrzel pouze obehraný zvrat, kdy je případ ústředním protagonistům odebrán a ujímá se jej FBI, jen aby se rychle ukázalo, že federální agenti nedisponují dostatečnou představivostí ani inteligencí, a tak se vše zase vrací do starých kolejí. Podobně zbytečně (a kýčovitě) působí i vztah mezi Lincolnem a Amélií, ale to beru jako úlitbu žánrovým standardům, jež se bez trochy té romantiky asi neobejdou.

kniha: Muž mnoha tváří - May, Karel
trudoš | ***1/2 | před 160 dny

Tajuplné dobrodružství staromódnějšího střihu, kdy mi při otáčení stran opakovaně v mysli nabíhal nezapomenutelný Krvavý román Josefa Váchala. Ten však byl psán ve výrazně uvolněnějším duchu, zatímco Karel May svou šestákovou kriminálku ze zámku a podzámčí myslel vážně – tedy alespoň tak, aby naplnil očekávání čtenáře, prahnoucího po odpočinkové literatuře. Takže nebudu nikomu nic nalhávat; zápletka je prostá a jednání postav předvídatelné, přesto tempo vyprávění ostrým krokem šlape od začátku do konce. Množství dialogů rychlý spád ještě umocňuje, ačkoliv škarohlíd by mohl tvrdit, že jsou notně zastaralé a v mnoha ohledech naivní. Pravda, celé to působí trochu jako latinskoamerická telenovela, až se skoro divím, že podle toho už dávno nějakou nenatočili. Jenže právě ten archaický přístup a podmanivé autorovo charisma, dělá z téhle mýdlové opery parádní zážitek. Podobně jako pověstní sádroví trpaslíci v zahrádce, má i Ztracený syn přes všechen dobový kýč svoje nepopiratelné kouzlo.

kniha: Žena v bílém - Collins, Wilkie
trudoš | ***1/2 | před 163 dny

Vůbec se nedivím, že i po sto šedesáti letech se román Wilkieho Collinse těší takové oblibě. Přes jazykovou rozvláčnost a cílené natahování záhady má v sobě Žena v bílém pořád něco čtenářsky enormně atraktivního. Dost s tím má podle mě co do činění dokonale zachycené prostředí staré Anglie, stejně jako šestáková zápletka, která pro svou tajuplnost nutí čtenáře otáčet jednu stránku za druhou, aby řešení přišel na kloub. Což ještě umocňuje stavba příběhu, uspořádaná z množství rozličných výpovědí, jež na sebe přímo navazují a postupně tak vykreslují dějovou linku podmanivého dramatu. Jako detektivka možná trochu přestřelené v konstrukci zločinu, ale nemůžu říct, že by kvůli tomu u mne vyprávění ztratilo na síle, právě naopak. Jde o kouzelně starosvětské dobrodružství, ve kterém jsou krásné dámy ve skutečných nesnázích, mladí hrdinové nezištně stateční a bídní zhýralci prohnilí až na samotnou dřeň. Připočtěte si k tomu perfektní stylistiku a tip na čtení pro zádumčivý víkend je na světě.

kniha: Stále půlnoc - Mina, Denise
trudoš | ***1/2 | před 165 dny

Vlastně mě ani moc nepřekvapuje úspěch autorky ve skandinávských zemích, protože její knihy jsou esencí toho, co severské detektivky definuje. Jen s tím rozdílem, že pro ni není ani tak důležitá morbidita zločinu, jako spíš komplexní pochopení sociálního zázemí, v jakém se postavy pohybují. A přestože všechno to seznamování se s osobními problémy podle mě pouze zpomaluje tempo vyprávění, tentokrát mě Denise Mina dokázala lapit na návnadu. Konkrétně na partu skotských rádoby gaunerů, jejichž amatérismus spustí bizarně fascinující kolotoč událostí. Tady perfektně vyniká autorčina literární zručnost vykreslit uvěřitelné městské kulisy, kde se právo týká pouze těch, co si je můžou zaplatit. Zároveň mě bavilo samotné vyšetřování a snaha odhalit dřív než hrdinové, v čem že to spočíval zakopaný pes, který celý incident odstartoval.
Uznávám ovšem, že jako strhující čtení román moc nefunguje. Ale uhrančivý bezesporu je, máte-li tedy slabost pro reálné lidské osudy a tragikomické příběhy z ulice.

kniha: Volný pád - Finder, Joseph
trudoš | **** | před 171 dny

Joseph Finder rozehrál fascinující drama muže, který se ne přímo vlastní vinou ocitne ve zběsilém víru událostí, jež dokáže jen těžko ovlivnit, přestože se o to po celou dobu snaží. Když však nevidíte všechny figury na černobílých polích, těžko můžete s jistotou říct, zdali se hraje šach nebo dáma. A to, co začne jako rozporuplná „nehoda“, se pomaličku mění v nelítostný souboj na život a na smrt, ve kterém jsou velké finance jen jednou z proměnných.
Není to standardní akční thriller o nezdolném hrdinovi, který po vzoru plukovníka Johna Matrixe řeší své trable pomocí raketometu. Nick Conover je vzorem nezvykle poctivého byznysmena, který se nestará o víc, než aby podnik fungoval a zaměstnanci měli jistotu práce. V tomhle ohledu má ke čtenáři hodně blízko, takže člověk snadno podlehne kouzlu jeho urputné snahy o záchranu rodiny. Vždyť na jeho místě by každý s největší pravděpodobností jednal stejně. A právě díky tomu je román Volný pád tak strhující čtení od první až po poslední stránku.

kniha: Lavina - Allbeury, Ted
trudoš | *** | před 175 dny

Lavina má sice pomalejší rozjezd, ale o to atraktivnější námět – hrozí, že se na veřejnost dostanou dokumenty o plánovaném spojenectví z roku 1940 mezi nacistickým Německem a do té doby neutrálními USA a Kanadou. Možný skandál je pak úzce propojen s utajovanými manévry Sovětského svazu, jaké nemají od dob druhé světové války obdoby…
Ted Allbeury zkomponoval slušné špionážní drama, které doplácí pouze na krátký rozsah, kvůli němuž přišlo zkrátka veškeré napětí. Což v závěru ještě korunuje střet dvou protivníků, kteří se v kontrastu s hrozbou celosvětového konfliktu poperou o trivialitu. Vše ostatní však dává perfektně vyniknout nemilosrdnému jednání tajných služeb. Škoda jen, že množství různorodých postav znemožňuje oblíbit si konkrétního jedince či skupinu, a tak prostě buď fandíte Západu, nebo Východu. Jistě, dílčí osudy se člověka v mysli dotknou, protože jinak to ani nejde, ale ve finále jsou to instituce, kteréžto hýbou dějinami. Jednotlivci pouze dokážou uvést lavinu do pohybu.

12345678910poslední (71)2801 příspěvků celkem