RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (74)2930 příspěvků celkem
kniha: Drsné město - Pelecanos, George P.
trudoš | ***** | před 10 dny

Drsné město asi nejlépe vystihuje podstatu tvorby amerického romanopisce George P. Pelecanose. Příběh, ve kterém nejde o detektivní pátrání či kriminální zápletku, je koncipován jako náhled do života různorodých hrdinů, kteří tím či oním způsobem bojují s vlastními démony. Jeden se musí vypořádat s minulostí zločince, druhý s prohlubující se závislostí na alkoholu a mezi tím vším se pohybují náctiletí gangsteři, handrkující se o roh zcela nepodstatné ulice jen proto, aby si vzájemně dokázali, kdo je větší borec.
Tohle je život na periférii Washingtonu D. C., někdy přezdívaném Drama City, nebo také hanlivěji Dodge City. Záleží na tom, jakou máte náladu. Autor věcně proniká do nitra postav a nutí vás paradoxně namísto nich soudit sebe samotné – nahlédnout do vlastního svědomí a pátrat po tom, zda byste v sobě našli stejný kus odvahy, jako oni. To celé pak rámuje cynický humor, který v kontrastu se syrovou realitou nepřiznaného ghetta působí uvěřitelněji než jakýkoliv dokumentární cyklus.

kniha: Království z kostí - Kirk, J.D.
trudoš | *** | před 31 dny

Průměrná kriminálka s průměrnou zápletkou i skupinou vyšetřovatelů. Skoro to až vypadá jako román na objednávku, splňující na miligram přesnou váhu všeho, co čtenář standardně vyžaduje. Drsného „starého vlka“, mladý tým spolupracujících kolegů, anglický venkov, hrůzyplné zločiny a překvapivý závěr. V jednotlivých detailech pak práce J. D. Kirka (alias Barryho Hutchisona) působí trochu všedně, kdy se jen občas blýskne střípek originality. Jinak ale román připomíná televizní detektivku, kdy u jejího začátku usnete a proberete se až na konci, přičemž si uvědomujete, že mezi bodem A a bodem B se toho až tak moc důležitého nestalo, pouze obligátní slepé uličky, mylná obvinění, vztahové dialogy a bezelstné kopance v logice. Děj je přitom natolik předvídatelný, až má člověk pocit, že byl tvořen podle nějaké šablony. A tak jediné, čím Království z kostí lehce vyniká nad současným průměrem, je absence niterného pitvání se v psychologii postav a řešení jejich sociálních či rodinných problémů.

kniha: Smrtící Apollo - Hadfield, Chris
trudoš | ***1/2 | před 53 dny

Zapomeňte na mimozemské civilizace či artefakty, futuristická udělátka nebo vědecké teorie v praxi. Tenhle příběh se klidně mohl odehrát tak, jak jej Chris Hadfield napsal a stačilo k tomu málo. A protože tvůrce ví přesně, o čem mluví, uvěřitelnost kulis i děje se zvyšuje s každou další kapitolou.
Kde ovšem autorovi precizně funguje technická stránka, už méně uvěříte psychologickému uvažování klíčových postav. Odhalování motivací působí nuceně a jakmile dojde na přímé konflikty, jeden by si myslel, že je svědkem ochotnického představení. Nemluvě o zbytečných odbočkách, jež sice zvyšují povědomí o problematice letů do kosmu, ale pro zápletku nemají při zpětném pohledu žádný význam.
Přesto děj klape. Drama o třech lidech v uzavřeném prostoru plavidla, kde sice můžete mít proti komukoliv cokoliv, ale zároveň jste na jeho schopnostech beznadějně závislí, je promyšlené skvěle. Připočtete-li k tomu diplomatické a špionážní hry sedmdesátých let a máte o zábavu na několik večerů postaráno.

kniha: Poslední sbohem - Weaver, Tim
trudoš | ***1/2 | před 72 dny

Tim Weaver to dělá fikaně – vymyslí si co nejatraktivnější záhadu a pak čtenáře vodí několik stovek stran na vařené nudli, aby v závěru velmi pofidérním způsobem celou věc vyřešil. K jeho cti se sluší říct, že náměty neopakuje a po celou dobu se snaží držet co nejvíc u země, ačkoli některé díly by možná proti tomuhle argumentu protestovaly.
Každopádně Poslední sbohem začíná naprosto fantasticky, ostatně skoro jako každá detektivka pana Weavera. Jakmile dojde na samotné vyšetřování, rozjíždí se dobře známá mašinérie službiček a kontaktů na těch správných místech, aby se následně ukázalo, že David Raker se ocitá uprostřed velmi prekérní situace – na jedné straně barikády po něm jde nemilosrdně policie, na straně druhé neméně nemilosrdně vycvičený zabiják, jež se neštítí absolutně ničeho. A teď se při všem tom zmatku snažte najít někoho, kdo zmizel před čtyřiceti lety… Třešničkou na dortu je pak propojení s románem Ztracené střípky, aby všechny knihy zapadly na to správné místo skládačky.

kniha: Černé zlato - Stabenow, Dana
Lmslaver | ***1/2 | před 80 dny

Zajímavé prostředí ropných polí na Aljašce a život na základnách těžebních společností. Popis poměrů i zimní krajiny je velmi barvité, autorka ví o čem píše, ale bohužel potlačuje samotnou detektivní zápletku a vyšetřování hlavní hrdinky.

kniha: Sbohem, Ilono - Štorkán, Karel
rjpg71 | brak | před 83 dny

Hrozná blbost. Komunistická agitka o tom, jak je vojna fajn. Ke krimi to má asi tak blízko jako Vražda v Orient expresu ke steampunku.

kniha: Ochránce - Child, Lee
Child, Andrew
Lmslaver | **** | před 88 dny

Reacher je i v tomto pokračování jako buldozer, drtí a hrne těla nepřátel před sebou. Jen si myslím, že mu víc sedí, když bojuje proti zločineckým gangům, než když zachraňuje Ameriku před nepřátelskými agenty. Stále čtivé, ale čím dál tím více hůře uvěřitelné.

Sympatická kombinace mých oblíbených seriálů Veronica Mars a Twin Peaks, přizpůsobená věkové hranici čtrnáct až šestnáct let, přičemž z každého ze zmiňovaných děl si bere jen ústřední motivy – demaskování „druhé tváře“ oblíbené školní hvězdičky a dívčí detektiv na střední. A třebaže to Holly Jacksonová nedotáhne dál než k průměrnému young adult thrilleru, nemůžu říct, že bych se během těch tří set šedesáti stran nudil. Samozřejmě se na tom podepsala má fascinace patologickými vztahy mezi středoškoláky, na nichž je celý příběh postaven. Kdyby nebylo závěrečného selhání v konstrukci zločinu, byl bych uspokojen na devadesát procent. Hrdinka přirozeným způsobem odhaluje události pět let starého případu a postupně odkrývá skutečnosti, jež státem placené policii nejen že unikly, ale ještě je vyšetřovatelé ostentativně ignorovali. V rámci cílové skupiny povedená kniha, ale pravdou je, že Veronica Mars to není. A Twin Peaks už vůbec ne. Avšak být mi -náct, určitě bych se tolik nežinýroval.

kniha: Žulové město - MacBride, Stuart
Lmslaver | ****1/2 | před 98 dny

Sotva Logan McRae nastoupí po delší odmlce do služby, musí vyšetřovat ten nejhorší a nejodpornější zločin – vraždu a zohavení dítěte. S postupným pátráním a prověřováním podezřelých, přibývá mrtvých a samozřejmě roste i nervozita veřejnosti. Solidní, napínavý kriminální příběh s akčními úseky se čte prakticky sám, až do rozuzlení závěrečné zápletky.

kniha: Jedovatá stopa - Cambridge, Colleen
snop | *** | před 101 dny

Příliš překombinované a Phyllida už taky začíná být trochu nesnesitelná.

kniha: Zrušený rozsudek - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 103 dny

Harry Bosch a Mickey Haller v jednom týmu, dějová linie se střídá rovným dílem mezi detektivem a advokátem (tentokrát je vlastně Haller v roli prokurátora). Brilantní gradace napětí, strhující děj, jen závěr jsem trochu nevydýchal, marně jsem čekal překvapivé finále, myslel jsem, že někdo vytrhal z knihy poslední stránky. Inu ne vždy se dokáže vysvětlit vše kolem zločinu, pachatel si odnese své pohnutky do cely, nebo do hrobu. Přesto dávám plný počet bodů.

kniha: Temné hodiny - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 108 dny

Kormidlo vyšetřování přebírá čím dál více Ballardová, zřejmě proto, že by akční pasáže už stárnoucí Bosch nezvládl. Je ale jedno, je-li hlavní postavou Bosch, Ballardová, advokát Haller, nebo kdokoliv jiný, Connelly dokáže vždy svým příběhem zaujmout a připoutat čtenáře až do poslední strany knihy.

kniha: Pohřbený život - Eskens, Allen
trudoš | ***1/2 | před 113 dny

Průhledně prvoplánový thriller, třebaže ústřední premisa je vynikající. Mladý student zpovídá usvědčeného vraha třicet let starého zločinu, který se ocitá na smrtelné posteli. Paráda. Jenže Allen Eskens se příliš nechal unést a odpustím-li mu průhledné justiční pochybení, pořád mi vadí nucené vyhrocení osudů hlavních protagonistů. Žádná z postav tu nemá normální minulost, každá má za sebou nějakou nepravost, jež proměnila jejich charakter. Každý jeden z těchto motivů by přitom vystačil na román, tady je však autor utrácí, jako kdyby šlo o drobné na pouti. Nejhorší přitom je, že všechny ty osudy s ústřední zápletkou vlastně ani moc nesouvisí.
Odhalení skutečného vraha pak překvapí jen prvňáčky, přičemž snaha o „šokující“ zvrat, je spíš výmluva učitelce za nedodaný domácí úkol. Nemluvě o přeslazené post-titulkové scéně, které chybí snad jen ta svatba. Přes všechny výhrady musím ale přiznat, že se to četlo náramně dobře a po dobré tři čtvrtiny mě děj udržoval ve stavu pozorné zvědavosti.

kniha: Bohové viny - Connelly, Michael
Lmslaver | **** | před 117 dny

Další Connellyho výborně napsaný příběh ze soudního prostředí s advokátem Hallerem v hlavní roli. Tentokráte bez velkého zvratu, zato s vědomím, že obhajoba klienta bude hodně složitá proti mocnému protivníkovi, který umí tahat za nitky a osnovat temné plány.

kniha: Bez dechu - Kiernan, Olivia
trudoš | **1/2 | před 122 dny

Umírněnější verze Angely Marsonsové, nebo Roberta Bryndzy s jednoduchou, ale nepříliš propracovanou zápletkou, ve které je nejslabším místem hlavně závěr, protože ve čtenáři evokuje dojem, že hrdinka kápla na vraha vlastně spíše jen pouhou náhodou, než poctivým vyšetřováním. Napsané je to svižně, hodně dialogů s milými záchvěvy sarkasmu, ale jinak nic, co by výrazně vybočovalo ze standardu. Na druhou stranu autorka se zbytečně nevykecává, takže všechny události jdou ráz na ráz, není tu moc hluchých míst, kdy by se jen přešlapovalo. Naneštěstí samotné vyšetřování působí jak z televizního seriálu, o realitu se ani neotře.
Můj soukromý problém s románem spočívá v tom, že jsem zmlsaný autorkami jako Tana Frenchová či Jess Kiddová a od Olivie Kiernanové jsem v rámci irského prostředí prostě čekal něco podobného. Tohle je ale vysloveně vanilková kriminálka s vynucenou dávkou osobního traumatu, který alespoň že se zápletkou částečně souvisí, takže to není úplné natahování nenatahovatelného.

kniha: Volání odnikud - Velinský, Jaroslav
trudoš | ****1/2 | před 126 dny

Léto je v plném proudu a Ota Fink vyráží se svou partou kamarádů do rozlehlých lesů u Holetína, do míst, kde dříve býval vojenský prostor. Ideální příležitost pro klidné rozjímání nad nesmrtelností chrousta, kdyby se ovšem uprostřed temných hvozdů najednou nerozezněl zvuk vyzvánějícího telefonu…
Snad poprvé v sérii se Jaroslav Velinský projevuje jako plnokrevný tramp, což vyniká především v dokonalém popisu čundráckého bivakování, mluvy a naturelu. Zápletka je přitom zcela prosta nějakého složitého vraždění či prvoplánových morbidit. Ostatně, ani pořádné mrtvoly se zde nedočkáte, protože celé vyprávění se primárně točí kolem zjevných záhad a možných tajemství. Autor však dokonalým způsobem umí gradovat napětí, které je navíc podkresleno jedinečnou atmosférou počínajících 60. let, což fantasticky vyniká při líčení příprav vesnického candrbálu. Nevinné letní dobrodružství se tak pomalu mění v kriminální drama, jehož vyústění zase jednou dá za pravdu Otově bezděčné detektivní intuici.

kniha: Púštna hviezda - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 130 dny

Bosch a Ballardová opět spolu vyšetřují staré, nevyřešené vraždy, tentokrát přímo na novém oddělení, speciálně vytvořené pro tyto vychladlé případy. Sedmdesátník Harry, ve srovnání s předchozí knihou Temné hodiny, má aktivnější roli, jak ve vyšetřování, tak i v akčních scénách. Michael Connelly je jako vždy skvělý vypravěč, příběhem jsem prošel rychle a hladce, jako nůž máslem.

kniha: Slzy ostrý jak břitva - Cosby, S. A.
trudoš | ****1/2 | před 137 dny

„Lidi rádi o pomstě mluví jako o spravedlivým činu, jenže ona je to jen nenávist v hezčím kabátě.“
Zatímco Asfaltová pustina pracovala s jednoduchou zápletkou, příznačnou pro gangsterské prostředí, v Slzách ostrých jak břitva šel S. A. Cosby trochu dál. Přirozeně zůstal nekomplikovaný děj, založený na staré dobré pomstě dvou rozdílných mužů, jejichž synové se stali obětí chladnokrevné vraždy. A zatímco se hrdinové potýkají s pouličními zločinci všeho druhu, musí se zároveň vypořádat s vlastní zaslepeností, ať už jde o barvu kůže, nebo o sexuální orientaci. Totiž, nejen že synové byli jako den a noc, ale navíc šlo o dlouholeté milence. Životem otřískaní alfa samci tak ve vlastních hlavách selhávají hned na dvou úrovních – coby muži i jako otcové. O to krvavější je brázda, kterou za sebou zanechávají, bez skrupulí postupujíce proti proudu až na samotný vrchol potravního řetězce.
Silná, strhující a syrová jízda na ostří břitvy, kombinující v sobě to nejlepší z moderního noiru a drsné školy.

kniha: Pohřeb na přání - Horowitz, Anthony
snop | ***** | před 140 dny

Horowitzova postmoderní jízda pokračuje detektivkou, ve které do role watsona obsadil sám sebe. Kniha je psána v ich formě, spisovatel Horowitz píše o svých reálných zkušenostech z psaní, watson Horowitz se snaží sledovat svého sherlocka, poněkud nesnesitelného expolicajta Hawthorna. Fikce se prolíná s autobiografickou realitou, psaní s metapsaním – autor v následujících kapitolách píše o svém psaní kapitol předchozích i budoucích – detektivka se svou vlastní kritikou… prostě podivuhodné prolamování čtvrté stěny bez trapného prolomení čtvrté stěny. A Horowitz je dostatečně chytrý na to, aby se mu to celé nerozpadlo pod rukama, takže výsledkem je až opojná slast (vyjádřená i častou potřebou googlit, kde končí realita a začíná fikce).

Sama detektivka je solidní, vcelku uspokojivá, byť nikterak závratně originální. Diana Cowperová, matka slavného herce Damiana Cowpera (fiktivní osoba, vzniklá dle internetu spojením Damiana Lewise a Bena Barnese a možná dalších), zajde do pohřebního ústavu, domluví si svůj pohřeb… a ještě tentýž den je zavražděna. Případem je jako konzultant pověřen bývalý inspektor Hawthorne, kterého napadne, že by si přišel na víc peněz, kdyby jeho vyšetřování někdo sepsal a vydal jako knihu (šábneme se půl na půl), a jelikož díky konzultacím při natáčení Foylovy války zná Anthonyho Horowitze, osloví právě jeho…

V různých recenzích se dozvídáme, jak je dobře, že Horowitz opustil žánr pastiše. Ale on neopustil. Tohle je sherlockovský pastiš jak kráva, jen s nekolikerým postmoderním twistem. Ale dobré to je.

kniha: Rakvář - Bolton, Sharon J.
trudoš | *** | před 144 dny

Když se Sharon Boltonová drží scénáře „lovec pronásleduje kořist“, má to perfektní drajv, jakmile ale přejde k pokusu o detektivku, uvěřitelnost jde stranou a stává se z toho babské čtení. Právě tohle pro mě bylo největší slabinou jinak slušného thrilleru, okořeněného špetkou magie. Jen je škoda, že přes všechny čáry máry se nakonec žádná kouzla nekonají, až na jedno maličké spoutání v závěru. O nějakém vyšetřování se však mluvit nedá, autorka si v podstatě dělá, co chce, včetně náhodného házení klacků pod nohy. Podobně náhodné jsou předkládané motivace i samotná konstrukce zločinu. Nehledě na to, že uvědomělá hlavní hrdinka, bojující za právo žen sloužit u policie, je taková ťunťa, že skončí v náručí prvního ženatého fešáka, a když pak dostane od kolegů přes prsty, musí běžet k čarodějnicím, aby se psychicky nesložila. Bohužel, záměr zločinců si člověk musí domyslet, přičemž o konkrétní identitě pachatele se můžeme dohadovat do té doby, než bude v nějakém dalším románu konfrontován.

kniha: Hřbitov nevěst - Boukal, Tomáš
trudoš | **1/2 | před 148 dny

Thriller se dvěma pozitivy – ponurou atmosférou opilé postsovětské země a s rekem, který není akčním hrdinou. V případě druhého bodu jde ale zároveň o největší slabinu. Protože, i když se mi líbí, že je příběh psán z pohledu obyčejného člověka, který se ocitne na místě, kde standardní západní procedury nefungují a morálka je nastavená úplně jinak, nejde o protagonistu, kterému bych dokázal držet palce. Jeho způsob vyšetřování až příliš připomíná vesničana, absolutně netušícího, kam se vrtnout a nešťastně pobíhajícího po nákupním centru.
Jednoduchá dějová linka by mi ani tolik nevadila, mám tyhle věci rád. Problém je, že hrdina Tomáše Boukala někde začne, vydá se nějakým směrem, tam nepochodí, vydá se jiným směrem, tam náhodou narazí na pachatele, dojde ke konfrontaci a konec zvonec. Tohle je špatně, chybí tomu prvek napětí, což ještě podtrhne ultra depresívní konec, o kterém si myslím, že jej autor napsal z trucu, aby si čtenář moc nemyslel. Mohla z toho být dobrá povídka, ale román?

kniha: Půlnoc opět přichází - Stabenow, Dana
trudoš | ****1/2 | před 156 dny

Po románu Lovcův úplněk jsem podvědomě čekal zvolnění. Posledně naložila Dana Stabenowá vyšetřovatelce Kate Shugakové pěknou hromádku trablů, takže logicky musel přijít díl plný popírání, hněvu, smlouvání, deprese a nakonec smíření.
A ono ejhle, ocitáme se v Petrohradě, kde si ke svému kousku štěstí přijde ruská mafie dosti nevybíravým způsobem. O pár stránek dál přistává Vrtulník Jim na nejzápadnějším koutu Aljašky, aby se infiltroval mezi pachatele petrohradského masakru, kteří tu hledají klid, mír a kupce ukradeného plutonia. O Kate ani zmínka, kromě toho, že už ji pár měsíců nikdo neviděl. Jasně, říkáte si, pravidla se změnila a autorka povede tuhle hru tentokrát jinak. V ten moment Jima postřelí a všechno se hnědým navrch obrátí…
Půlnoc opět přichází je prozatím nejdelším románem série, přičemž tu ale žádná stránka není navíc. Zápletka funguje dokonale a kromě úplného závěru, který má k detektivce bohužel ještě daleko, nemám knize prakticky co vytknout. Snad jen to, že skončila.

kniha: Na konci října - Wright, Lawrence
trudoš | ***1/2 | před 160 dny

Podle data původního amerického vydání až děsivě prorocký román, který naštěstí přepálil skutečnost, třebaže některé momenty takhle zpětně až děsivě připomínají prožitou realitu. Lawrence Wright ovšem nevyužívá celosvětovou pandemii k tomu, aby pouze kritizoval jednotlivé státy za jejich neschopnost se s problémem vypořádat, ale rozehrává mezi nimi rovnou regulérní válku zapříčiněnou všeobecnou paranoiou ohledně toho, kdo a co způsobil.
Když však pominu omáčku kolem, nemůžu se zbavit dojmu rozptýlených fragmentů, které výborně fungují samostatně, ale v celku postrádají údernost. V okamžiku, kdy se mluví o tisíci či milionech mrtvých, nepůsobí to zdaleka takovým dojmem, jako při sledování umírajícího jednotlivce. Osudy hrdinů jsou navíc zprostředkovány zbytečně útržkovitě a těžko k nim hledat cestu, když spoustu důležitých momentů autor pro zjednodušení přeskakuje. Přesto vyprávění nemohu upřít sílu ani údernost katastrofy, proti níž je morálka, vůle a moudrost člověka naprosto nicotná.

kniha: Grázlové - Hunter, Stephen
Lmslaver | **** | před 172 dny

Převážně akční, napínavé, ale najde se i pár nudnějších pasáží. Očekával jsem větší štvanici na vězně, ale vyšetřování se zaměřuje pouze na samostatné pátrání policisty dálniční hlídky. Děj se tak odehrává více jako duel mezi policistou a šéfem uprchlých trestanců připomínající westernové příběhy (šerif versus desperáti). Přes to všechno jde o kvalitní dramatický thriller.

Ačkoli australský, působí detektivní román Každý z mé rodiny někoho zabil typicky britsky. Ať už kvůli důslednému lpění na správných literárních postupech (včetně proslulého Desatera pátera Knoxe) nebo odlehčené interakční formě s jakou Benjamin Stevenson provází čtenáře příběhem. Na jednu stranu si tak autor z žánru utahuje, na druhou mu skládá nijak neutajovaný hold.
A právě pro ten civilní přístup ke kriminálce, která nepotřebuje šokovat morbidními vraždami, psychologickými rozbory a neproveditelnými zvraty, mi bylo celé vyprávění neskonale sympatické. V důsledku je přitom zápletka prostinká – máte skupinu podezřelých v lyžařském středisku a hrdina vás postupně provází celým vyšetřováním, aniž by vám zatajil sebemenší detail, popřípadě na vše skutečně důležité náležitě upozorní. Přesto v závěru překvapí vynalézavým řešením, bez toho, že by porušil kterékoliv z pravidel Knoxova desatera. Zkrátka příjemné, stručné, zábavné. Jednorázovka, která se v moderní době bohužel už moc nenosí.

Ne tak hrozné, jak jsem očekával, ale přesto titul Nejlepší detektivní povídky desetiletí hraničí se lživou reklamou. Kromě dvou textů nedosahuje obsah ani průměrných kvalit, natož aby dílka měla co společného s přívlastkem „nejlepší“. Bez nápadu, bez překvapení, bez point. Často se jedná co suchou rekapitulaci policejního vyšetřování, jako by se redaktorka Heda Bartíková snažila kriminálním obsahem vynahradit absenci literární detektivky.
Realita je samozřejmě jiná, tohle nemá s erudovaným výběrem toho nejlepšího co společného. Úmyslem bylo předložit čtenářům brožuru na cestu vlakem a v tomhle ohledu plní svou funkci na výbornou. Jen je škoda, že název víc škodí, než reprezentuje.
Každopádně, přeci jen na mě pozitivně zapůsobily povídky Jana J. Vaňka a Antonína Jirotky. Ta první řeší originálním způsobem zbavení se mrtvoly a ve druhé sledujeme odhalování prastrýcova rafinovaného zločinu. Zbytek byla nuda k uzoufání. Dalšímu podobnému „výběru toho nejlepšího“ se příště raději vyhnu.

kniha: Slon - Suter, Martin
trudoš | *** | před 195 dny

Nenáročný thriller pro klidné povahy, které nepotřebují ke štěstí příliš akce a naopak jim vyhovuje, když se autor soustředí na lidské osudy, popřípadě konec okoření silným morálním odkazem.
Martin Suter si zvolil za nositele svého poselství maličkého růžového slona, hříčku umělé genetické manipulace, kterážto několika románovým hrdinům obrátí život vzhůru nohama. Premisa zápletky přitom nijak zásadně nepřekvapí, pouze člověk zpočátku tápe v časových posunech, což se ale velmi rychle ustálí. Pak už následuje samotné pronásledování ústředních protagonistů, snažících se zachránit život zvířeti, jež by jinak skončilo naporcované pod laboratorními sklíčky. Naneštěstí působí padouši natolik lopotně a hrdinům se málokdy do cesty postaví skutečná překážka, takže příběh už v polovině ztrácí na adrenalinu. I tak ale spisovatel dokáže zaujmout mnoha informacemi, ke kterým se jinak nedostanete, ať už jde o život slonů, bezdomovců nebo cirkusáků. Ve svém důsledku milá, zajímavá a dojemná pohádka.

kniha: Neklidná krev - Galbraith, Robert
trudoš | *** | před 200 dny

Neklidná krev by byla skvělá detektivka, kdyby její rozsah činil tři sta stran. Konstrukci zločinu má totiž autorka promyšlenou skvěle, přičemž zdánlivě nekonečné obcházení svědků sice nenabízí příliš mnoho možností pro nějaké napětí, zase ovšem poctivě odpovídá na milion šest otázek, jež Strike s Ellacottovou k případu mají. Postupně tak s nimi skládáte obrázek událostí starých čtyřicet let a hledáte mezi stopami tu, jež ukáže na pachatele.
Když ale tuhle koncepci roztáhnete na stran devět set, zákonitě se vám řemeslo rozpadne pod rukama. Joanne Rowlingová hned v prvních kapitolách nastíní zápletku a vy přitom víte, že odpovědí se dočkáte až po překonání devíti kruhů pekla, z nichž jen dva se skutečně týkají toho, co je pro děj podstatné. Ten zbytek je vztahovka mezi hrdiny, civilní chod agentury a soukromý život protagonistů. Když pak v závěru přijde řešení, takřka jásáte, že jste se po tom dlouhém maratonu konečně dobrali konce, pročež nad hodnověrností a logikou ani moc nedumáte.

kniha: Zapadákov - Perry, Thomas
trudoš | *** | před 204 dny

Perfektní námět, perfektní rozjezd. Jakmile však dojde na zápletku, překvapivě rychle mě to přestalo bavit. Když ponechám stranou morální dilema, jestli je v pořádku, aby se policajt vydal na cestu krvavé odplaty, protože vlastní systém nefunguje – ovšem není uspokojivě vysvětleno proč, prostě se to autorovi zrovna hodí do karet – je to ve svém důsledku nudně lineární. Hrdinka si vyhlédne dvanáct zločinců, které hodlá připravit o život a následně chodí od jednoho k druhému a nejsou to zrovna dortíky, co jim doručuje. Přitom nápad se mi líbí, ale suchý akční styl, který Thomas Perry zvolil, působí až příliš průměrně, nemluvě o absurdně supermanovských schopnostech ústřední postavy. Až si člověk říká, jak mohli všichni ti padouši napáchat při svém útěku tolik zla, když proti nim už tehdy stála Leah Hawkinsová.
Jako film s délkou devadesáti minut by to bylo náramně relaxační, ale tří set stránkový román toho nabízí překvapivě málo atraktivního, opomenu-li děsivost prvních čtyř kapitol.

kniha: Vlčí máky - Nadelson, Reggie
trudoš | *** | před 206 dny

Jde o druhý díl rozjetého cyklu, takže na důkladnější představování postav můžete zapomenout. Přesto román funguje i bez znalosti předchozího svazku, snad jen, že člověk zpočátku plave ve množství jmen a postav.
Zápletka samotná se rozjíždí pomalu, a spíše, než klasické detektivní vyprávění, připomíná civilní noční můru, jakou může zinscenovat snad jen kosmopolitní New York. Jsou tu silné momenty, kdy se vám z lidské krutosti doslova zvedne žaludek, avšak osnově chybí jasnější kompozice, jež by upřednostňovala hlavní dějovou linii před vedlejšími odbočkami. V poslední třetině pak zápletka uhne nečekaným směrem, pročež nemůžu říct, že se všechno vyřešilo k mé spokojenosti. Tohle ale není kriminálka o jedné vraždě a konkrétním pachateli, spíš o hrůzách, jaké se dějí za oponou všedního dne. Hrůzy, o nichž se občas dozvídáme z novin či televizních zpráv, ovšem v důsledku si raději nepřipouštíme, že k nim skutečně dochází. Už jen kvůli tomu, že zabránit jim není v silách obyčejného člověka.

kniha: Čarostřelec - Horníček, Jan
trudoš | *** | před 210 dny

Komorní historická detektivka z českého pohraničí, jež ani tak neoperuje se sofistikovaným zločinem a jeho originálním provedením, jako spíš s věrným zachycením dobových poměrů v zemi na okraji mocenského zájmu.
Zápletka je rozehraná prostě a člověk má brzy jasné povědomí o tom, co sledovat. Po první třetině se však události zvrtnou nečekaným směrem a celý případ se začne nepřehledně zamotávat, aby pak vyústil v úplně jiném duchu, než v jakém byl započat. Ne, že bych se na autora kvůli tomu zlobil, ale řemeslně ztrácí dějová konstrukce na síle a jako detektivka nefunguje už vůbec. Na nepodstatné detaily je kladen velký důraz, naopak klíčové okamžiky nejistě přešlapují na místě – to vše se pak podepisuje na tempu vyprávění i výsledné gradaci. Jako by měl Jan Horníček jasnou představu o začátku a konci, ovšem vše mezi tím šil horkou jehlou, ať už je řeč o zvratech, nebo morálních dilematech. Ale ta mrazivá atmosféra zasněžených Jizerek stojí za každou jednu přečtenou stránku, o tom žádná.

kniha: Osm - Třeštíková, Radka
trudoš | ** | před 213 dny

Problém Osmičky spočívá v tom, že k ní nesmíte přistupovat jako k detektivce. Ačkoli přebal slibuje netradiční počtení, v konečném důsledku je to obyčejné psychologické drama o dvou manželských vztazích, které se ať už z těch, nebo oněch příčin rozpadají. Vyšetřování zločinu, které zde probíhá, je k smíchu a nakonec skončí u chlapáckého přesvědčení, jak to všechno bylo, zatímco ta chytřejší ženská polovička své dojmy raději zatají, aby se náhodou nezesměšnila. Přednější pro ni je, co co uvařit svému milému macho příteli. Jestli v tom byl nějaký feministický manifest, naneštěstí mi unikl. Každopádně stylistika, zápletka, postavy, to všechno jde v zaběhnutých kolejích, nijak nové, nijak objevné a rozhodně nijak zajímavé. A protože hrdinové Radky Třeštíkové jsou z valné většiny nenapravitelné fňukny, kterým se děje přesně to, z čeho mají největší strach, marně jsem doufal ve zvrat, nadstavbu či odlehčení. Což při tři sta osmdesáti stránkovém rozsahu, vážně nebyla žádná legrace dočíst.

kniha: Poslední poutník - Sveen, Gard
trudoš | *** | před 217 dny

Pravdu říct, z Posledního poutníka jsem si užíval především linii z 2. světové války, plnou lidských tragédií a drsných rozhodnutí, která byla pro tu dobu nezbytná, přestože se zákonitě musela podepsat na psychice obyčejných lidí. Atmosféra nejistoty je zachycena dokonale, stejně jako chování odbojářů, kteří k zabíjení a atentátům přišli často jak slepí k houslím.
Naopak ústřední zápletka ze současnosti byla jiná liga. Nesympatický hrdina solitér, jeho nesympatický milostný život a zbytečné scény z tréninků dívčí házené. Třebaže úvodní rozjezd se třemi mrtvolami a následným zabitím bývalého ministra navnadí na něco sofistikovanějšího, než je epizoda ze seriálu Ach, ty vraždy!, rychle se bohužel přejde do skandinávského fňukání nad osudem, vyplněného množstvím nezajímavých a obehraných příhod ze života té které nepodstatné figury, aby se v závěru ukázalo, že jen máloco z toho mělo s mordy skutečně něco společného. Nemluvě o přepálené motivaci a překombinovaném způsobu provedení zločinu.

Jednoduché, úsměvné a krátké, což u literatury pro mládež vždycky oceňuji. A i když jsem se tentokrát nebavil tolik jako u prvního a třetího dílu série, stále to považuji za zdařilejší kousek, rozhodně lepší než díl druhý. Přičemž nejvíc jsem se nasmál při vtípku na pokračování, jež spočívá ve starém dobrém brnkání na nervy třídnímu učiteli.
Jinak mi ale přišlo, jako by Joachim Friedrich začal přicházet o nápady. Ačkoli zápletka nabízí pro jednou skutečnou záhadu, kterou se popletení „detektivové“ snaží rozklíčovat, samotný průběh „vyšetřování“ není ani moc originální, ani napínavý. Jako jednohubka ovšem parádní, jen se obávám, že bez ilustrací Libora Páva by zážitek byl pravděpodobně poloviční.
Co mě ale na příbězích Čtyř a půl kamaráda opravdu fascinuje, je autorský záměr každý román vyprávět z jiného úhlu pohledu (včetně toho zvířecího). Takže příběh nám v této knize zprostředkovává potřeštěný Kalle, jehož největším snem je být detektivem a tak tomu přizpůsobuje i realitu kolem sebe.

Dějová linie, ve které Josef Škvorecký hájí svou manželku před nuzným nařčením z udavačství, je na celé knize nejzajímavější. Především motiv, kdy dobří mohou být často stejně zaslepeni, jako ti zlí, proti kterým bojují, protože zaslepenost nezná mezí. Škoda, že autor popisuje problematiku jen ze své pozice, třebaže před čtenářem nijak netají, kdo co vlastně způsobil. Ovšem ta černobílost kladné a záporné strany trochu zkresluje realitu, protože život takhle jednoduchý naneštěstí častokrát nebývá.
Naopak zápletka s vraždou profesora mi přišla zbytečně navíc. Nejen, že řešení je takřka vycucané z prstu, ale tím, jak je to celé přitažené za vlasy, se bezděčně shazuje síla tvrdého zápasu, který vede hrdinova žena. Navíc jsem se doslova ztrácel v postavách a jejich motivacích, jak mi splývaly v jedno.
Mám-li tedy knihu soudit jako tvůrčí experiment, příliš u mě nevyhrála. To, co mě pro mrazivou autenticitu zajímalo, bylo příliš v pozadí a naopak hrálo prim to, co mě pro průměrnost nebavilo.

kniha: Zlatá brána - Steklač, Vojtěch
trudoš | **1/2 | před 226 dny

Lepší, než o pár let mladší Lví dvůr, ale v základě stejné. Jakoby si Vojtěch Steklač nevěděl rady s vyústěním povídek a tak to prostě v závěru vždycky nějak zpytlíkuje, aby čtenáře překvapil a zároveň se neopakoval. Kvůli tomu zápletka ne vždy má logiku, ale na to se tady tak úplně nehraje. V pozadí se přitom nenápadně vyvíjejí osobní vztahy obou hrdinů, ovšem i v tomto případě bez překvapení, přičemž konflikty nejsou ani využity k nějaké výraznější katarzi, takže vlastně netuším, proč se tím autor zabýval. Snad aby postavy polidštil a dal jim do vínku stejné problémy, jako máme my ostatní obyčejní smrtelníci. Výsledek však působí natolik seriálově, že si nás asi spletl s nevalně placenými herci.
Naneštěstí to základní, na čem má tandemová detektivka stát – chemie mezi ústřední dvojicí vyšetřovatelů – nefunguje. Mladý se až příliš ostentativně snaží předvést morálně na výši, jen aby se ukázalo, o kolik je na tom starší lépe. Bohužel žádný Bodie a Doyle, ani Holmes a Watson se nekonají.

kniha: Případy inspektora Rádla - Skřipský, Marek
trudoš | **1/2 | před 229 dny

Třebaže je to na knize to nejatraktivnější, vadila mi paradoxně autorská stylizace do prvorepublikového období; čistě z toho důvodu, jak papundeklově působilo. Znalost historie Marka Skřipského je záviděníhodná, ale jeho zachycení doby na mě bohužel nepůsobilo věrohodně. Neříkám, že před sto lety všechno fungovalo jako dnes, ale lidská psychika i vzorce chování jsou v podstatě stejné už od nepaměti. Když popisujeme minulost, není třeba automaticky přecházet do pohádkové podoby, ani se křečovitě držet ustálených představ.
Samotné povídky pak trpí opakující se šablonou – dojde ke zločinu, přijde Rádl a vyřeší jej. Vše na jedno brdo, žádný pokus o změnu či invenci. Občas sice autor přijde s něčím nápaditým (např. Sluhové temnoty), zabije to ovšem nulovou gradací, o plochých postavách nemluvě. Což mi přišlo jako velká škoda, protože chybí-li forma, leží vše v rukách zápletky. A když nefunguje ani ta, čtu už pouze ze setrvačnosti, doufaje, že třeba v dalším příběhu se věci změní. Nezměnily.

kniha: Sudetenland - Kyša, Leoš
trudoš | ***1/2 | před 236 dny

Leoš Kyša upustil od svérázné nadsázky a přešel na vážnější notu. Sice nechybí momenty odlehčení, ty se ale často nesou v rovině cynického sarkasmu, pichlavějšího než vidlička v ledvinách. Absence brutálního svérázu má však za následek pomalejší proud děje, kdy se zápletka formuje velmi pozvolna a v důsledku není pro děj podstatná tolik, jako hutná atmosféra nenávisti.
Čím Sudetenland uhrane, je perfektně vyobrazené (ne)soužití Němců a Čechů, kdy jedni říkají „domov“ a druzí „vypadni“, přičemž si obě strany můžete průběžně zaměňovat. Nejde o epické dobrodružství, ani o akční příběh, konkurující hvězdám žánru (ačkoli sám Leoš Kyša jednou takovou je), ale o poměrně komorní vyprávění z pohraničí, kde se svět přestal točit již před drahnou řádkou let. Detektivní linka působí maličko nuceně, jako kdyby tu byla jen pro rozpohybování děje, ale naštěstí v sobě autor nezapře žurnalistu, takže ví, kdy tempo zvolnit a kdy jej naopak vygradovat, aby čtenáře udržel v napětí až do samotného konce.

kniha: Sherlock Holmes a Boží dech - Adams, Guy
trudoš | ***1/2 | před 239 dny

Jak si moderní Sherlock Holmes vede ve srovnání se starým? Ke cti britského spisovatele Guye Adamse je nutné říct, že od začátku hraje se čtenářem férovou hru. Odmítá být pouhým imitátorem, takže i když zachovává původní atmosféru, styl vyprávění je úplně jiný a mnoha ohledech se liší od světově proslulého kánonu. Je to krapet dvojsečná zbraň, protože ačkoliv figury Holmese a Watsona si snadno získají čtenářovy sympatie, návaznost na cokoliv předtím či potom je prakticky nulová. Zároveň je znát, že si víc užíval možnosti zakomponovat do příběhu své oblíbené fiktivní i reálné postavy, než že by si příliš lámal hlavu nad kompozicí detektivní zápletky.
Sherlock Holmes a Boží dech tak zůstal napůl cesty mezi zbožným přáním a konkrétním skutkem. Sice atraktivním způsobem oživuje literární legendu sira Arthura Conana Doylea, zároveň však jde trochu proti hlavnímu proudu, který mnozí znalci považují za svatý. Stručně řečeno – čtivé to je, ale s originálem to má společné pouze kulisy a jména.

kniha: Deníky cizince - Griffiths, Elly
trudoš | ***1/2 | před 242 dny

Nebýt toho konce, nebál bych se dát plné hodnocení, protože jedno se Elly Griffithsové musí nechat – perfektně umí pracovat s atmosférou a postavami. Průběžné střídání úhlů pohledu a zasazení do univerzitního prostřední mě fascinovalo od prvních stránek, přičemž lví podíl na tom má i nenápadné pošťuchování do základních principů tvůrčího psaní. Nehledě na přiznanou poctu gotickým románům, ačkoli scény s duchy jsou pro zápletku naprosto nepodstatné.
Naneštěstí, jakmile přejde vyprávění do cílové rovinky, fádnost vyústění a konstrukce zločinu mi vysloveně zkazila jinak velmi dobrý dojem z celého románu. Jako kdyby Agatha Christie udělala vraha ze zahradníka, přičemž jeho motivem by byla láska k růžím. Autorka zcela pomíjí hrůznost vražedného činu a tváří se, jako by něčeho podobného byl schopný každý druhý náhodný kolemjdoucí. Opomenu-li však tenhle přešlap, který se skutečně týká jen posledních přibližně třiceti stran, byl jsem navýsost spokojen jak po stránce stylistické, tak dějové.

12345678910poslední (74)2930 příspěvků celkem