RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (50)1993 příspěvků celkem
kniha: IQ - Ide, Joe
trudoš | ****1/2 | před 6 hodinami

IQ v sobě skutečně kloubí něco z díla Arthura C. Doyla a něco z atmosféry filmů Quentina Tarantina. Naštěstí nejde o lacině odbytou holmesiádu v moderních kulisách, ozvláštněnou pouze o černou kůži. Joe Ide kráčí vlastní cestou a to, co jeho román spojuje s Velkým detektivem, je pouze jeho úcta k němu. Příběh rozehrává s drsňáckou patinou devadesátých let, kdy nechybí stylové odlehčení ani sociální podkres a jakmile se přejde k zápletce samotné, už vás má nadobro zaháčkovaného. Pak už nezbývá než se bavit a naplno si užívat lesk a slávu raperské VIP komunity, kde si absurdní bohatství podává ruku s regulérní blbostí.
Vzhledem k tomu, že jde o úvodní román plánované série, je poměrně hodně prostoru věnováno minulosti hrdiny a to na úkor základního zločinu, který je tak překvapivě jednoduchý. O to víc se ale těším na další story plnou jiskrné dedukce (pardon, indukce), založené spíš na znalostech lidského uvažování, než na detailním zkoumání stop. Škoda té neproměněné nominace na Edgara.

kniha: Hlasy chaosu - Rosen, Leonard
trudoš | *** | před 3 dny

Kdyby se Leonard Rosen držel jedné dějové linie místo tří, mohla to být fajn detektivka. Obzvláště, kdyby zůstala u motivu konfrontace bosenského válečného zločince, to bych byl spokojen maximálně. Už jen z té syrové rozehrávky v úvodu běhá mráz po zádech. Snad jen ten pokus o polidštění dvounohé zrůdy si autor mohl odpustit, protože samoúčelné masakrování civilistů vždycky zůstane samoúčelným masakrováním civilistů, ať to obhájíte kolika chcete důvody. Ona vůbec celá ta tvůrčí tendence moralizovat a fňukat je víc než otravná, podobně jako poškrábaná gramofonová deska. Chvílemi se až člověk diví, kolik toho inspektor Henri Poincaré musí snést a kolik příbuzných ztratit v průběhu jednoho románu. Hlavně je to ale zbytečné, ta postava by se bez vší té tragiky klidně obešla a byl-li by stejný prostor věnován vyšetřování, mohli jsme se k výsledku dobrat o polovinu rychleji. Takže vlastně zklamání, silné momenty tu jsou, ale utopeny v bažině balastu, který není ničím jiným než balastem.

kniha: Bílá noc - Butcher, Jim
trudoš | ****1/2 | před 5 dny

Lepší díl než ty předchozí, především pro ucelenější detektivní zápletku a bez zbytečných zmatků kolem v podobě vedlejších linií. Včetně té s válkou s upíry, což je ovšem trochu škoda, protože boj údajně stále zuří, ale z dosavadních románů to moc znát není. Jiné motivy se naopak sympaticky vyhrocují, nebo rovnou uzavírají, ať už jde o tu se stříbrnou mincí a padlým andělem, nebo ta s bývalou láskou, se kterou se Harry učil na čaroděje. Ale jinak klasický Dresden – chvílemi komický ve své rytířskosti vůči ženám, jindy správně chlapácký při střetu s nepravostmi všeho druhu. Hlavně děj drží tentokrát víc pohromadě než dříve a i finále se skutečně velkolepě podařilo. Přitom jsem myslel, že jízdu na skeletu tyranosaura rexe už nemůže nic překonat. A ačkoli Jim Butcher opět vyprávění natahuje kde může, čte se to i po deváté pořád skvěle. Co mě však docela iritovalo, bylo absurdní vyhýbání se odpovědím ohledně Thomase a jeho práce, protože jediný účel, který to má, je jeden vtípek v závěru.

kniha: Výjimeční lidé - May, Peter
furunkl | ** | před 6 dny

Jako obdivovatel ostrovní trilogie jsem se natěšeně vrhl na další autorovu sérii. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že se jedná o celkem podprůměrný, ničím vyjímečný, dobrodružný thriller s naprosto nesmyslným motivem záporáků. Nedoporučuji ztrácet čas s touto knihou. Další díly číst nebudu ani ze zvědavosti.

kniha: Spis Rosenherzová - Seghers, Jan
trudoš | ***1/2 | před 7 dny

Slušná detektivka, kterou autor na můj vkus jen zbytečně dlouho drží v rozjezdu. Jak zpočátku nabere vyprávění spád, konkrétního pátrání se člověk dočká až v druhé půlce románu, což vzhledem k tomu, že se jedná o čtvrtou knihu v sérii, je poměrně zvláštní. Zvláštní ve smyslu, že už snad není třeba seznamovat čtenáře s životní situací jednotlivých protagonistů. Stejně se to děje a pro mě to bylo únavné. Samoúčelně na mě působila i tragická událost v životě hlavního hrdiny, jež je zde v podstatě jen proto, abychom jej mohli co nejvíc politovat. Ovšem uznávám, že bez návaznosti předchozích románů, to právě takhle působit může, ačkoli původní záměr byl odlišný. S tím hrdinou je to celé ale vůbec divné, protože ústřední roli zde má mladičká novinářka Anna Buchwaldová, bez níž by se nic nikam nepohnulo a jež má na svědomí většinu zásadních zvratů. Přesto má Spis Rosenherzová kouzlo – nehraje si na víc než je, nekopíruje úspěšné trendy a působí poměrně realisticky. A to všechno se počítá.

kniha: Doomdorfova záhada - Post, Melville Davisson
Naias | ****1/2 | před 8 dny

Príbehy strýka Abnera majú zvláštnu, jedinečnú atmosféru, cítiť z nich príchuť anglickej detektívky, Divokého západu i otrokárskeho Ju­hu.

kniha: Červený zápisník - Packard, Frank L.
Naias | ** | před 8 dny

Súkromná mamutia organizácia rozsievajúca spravodlivosť, duchaprítomný hrdina bez bázne a hany, večne unikajúca kráska tajomná ako hrad v Karpatoch a diabolsky dômyselní zločinci bez svedomia, zato s cynickým úškrnom na perách. Všetko je tak šestákovo dramatické, až je to smiešne. A koniec tomu nasadil korunu. No, aspoň to má spád.

kniha: Malé neřesti - Parker, Robert B.
Lmslaver | **** | před 8 dny

Spenser chce odhalit pravdu o případu zavražděné studentky za každou cenu, ignoruje zastrašování, odolává výhrůžkám, čelí fyzickému nátlaku. Stojí ale za to očistit ze zločinu někoho, kdo ho nespáchal, i když je do morku kostí špatným člověkem? Pro Spensera jednoznačně ano, pro něj je na prvním místě spravedlnost a čestnost. Jako v mnoha knihách Roberta B. Parkera se i zde setkáváme s otázkami rasové diskriminace.

kniha: Právo nálezce - King, Stephen
Jana677 | **** | před 8 dny

Kingovy knihy kupuji automaticky, předem o nich nezjišťuji nic, proto jsem měla štěstí zůstat nenakopnuta do ohanbí užvaněnou anotací (ovšem četla jsem i horší, mnohem podrobnější). Mohla jsem si tedy s napětím užívat dvě linie vyprávění: v jedné jsem ve společnosti psychopata se zálibou v literatuře navštívila sedmdesátá léta, ve druhé jsem sledovala aktuálnější problémy puberťáka Petera, jak našel způsob k záchraně své rodiny… nebo k její zhoubě? Detektiv ve výslužbě Hodges a jeho parta se poprvé dostanou ke slovu až ve druhé třetině románu a jakkoliv souhlasím s trudošem, že by se bez nich děj mohl docela obejít, nevadili mi. Vlastně jsem se na setkání se starým ex-poldou a jeho trhlou zaměstnankyní/par­ťačkou/kamarád­kou Holly celkem těšila.
„Právo nálezce“ je drsné, obsahuje pár skutečně nepříjemných scén, ale mohlo by být i brutálnější (a působivější), autor je bohužel měkkýš a snaží se své čtenáře nerozrušit příliš. V závěru však zanechal háček do dalšího dílu série a zřejmě mu nedokážu odolávat dlouho.
Abych to shrnula: King nabídl standardní porci napětí, okořeněnou několika dobrými úvahami o literatuře, ničím výrazněji nepřekvapil, leč rozhodně tuto věrnou čtenářku nezklamal. 75%

kniha: Uteč, nebo nepřežiješ - Bale, Tom
trudoš | **** | před 9 dny

Strhující thriller s velmi emotivní zápletkou. Blízký mi přitom byl nejen motiv obyčejných lidí z předměstí, kteří se najednou ocitnou v hledáčku nekompromisních gangsterů, ale i boj o život uneseného novorozeněte, kdy jsou hrdinové schopni udělat prakticky cokoliv, aby jej zachránili. V tomhle ohledu Tom Bale skutečně vsadil na jistotu, takže po většinu vyprávění mě pevně držel za rodinné klenoty. Skvělé přitom je i chvilkové rozdělení děje na dvě linie, kdy otec jde po jedné stopě a matka po druhé, přičemž každý zvlášť se dostává do větších a větších problémů.
Jak je však tempo příběhu nastavené na nejvyšší míru, konec byl pro mě maličko přestřelený. Lépe řečeno, finální konfrontace je až příliš románová, než reálná, což moc nekoresponduje s předchozím vývojem událostí. Pravdou ale je, že autor vtipně udržuje čtenáře v tak hektickém presu, že tyhle drobnosti jednoduše neřeší. Pročež v důsledku spokojenost, o to víc, že jde o akční román, nesklouzávající od osidel láskobolných klišé.

kniha: Krycí jméno Pozítří - Folsom, Allan R.
trudoš | ***1/2 | před 11 dny

Zbytečně natažený děj a nepříliš autentické postavy, ale ta zápletka dámy a pánové, ta zápletka… Já prostě tyhle post nacistické konspirace miluji, o to víc, když jdou za ab absurdum v duchu Iron Sky. Allan R. Folsom sice výrazně nepřekračuje čáru klasického thrilleru, ale jakmile dojde na ústřední motiv, je to tam a je to paráda.
Nicméně i přes výborný rozjezd, který vtáhne do děje, má autor neřest ve formě příliš mnoha slov pro nepodstatnou omáčku. Přitom umí vymyslet nečekané zvraty, stejně jako rozehrát správně schizofrenní atmosféru, kdy nelze věřit ani svému odrazu v zrcadle. Naneštěstí vyprávění znepřehledňuje množství vedlejších postav, které průběžně umírají, takže člověk nikdy netuší, kdo je skutečně podstatný a kdo ne. Ovšem především rozsah se mi při zpětném pohledu zdál přepálený, protože ne veškerý vývoj událostí má vlastně smysl. Celek tak vytváří dojem na sebe volně navazujících nápadů, jež mají konkrétní cíl, ale cesta k němu je po logické stránce dosti vachrlatá.

kniha: Zapovězený chrám - Woodhead, Patrick
trudoš | *** | před 13 dny

Jako horolezecká dobrodružka velmi povedené, nicméně jako akční thriller poměrně průhledné. Zápletka nijak nevybočí ze zajetých kolejí a jediné, čím autor překvapí, je docela nekompromisní přístup k životnosti postav, což moc pěkně ilustruje poměry v himálajském prostředí.
Nejvíc mě bavil začátek, kdy dvojice lidských kamzíků šplhá po vrcholcích světa v místech, kam by normální člověk nikdy nezavítal. Tady je Patrick Woodhead pevně v kramflecích a dokáže čtenáře napínat na maximum. Jakmile se však konkretizuje dějová linie, začal jsem se trochu nudit, protože vyprávění najednou ztratí grády. Což o to, příběh se zamotává jak jen může, jenže nepřekvapí ničím novým. Dost pravděpodobně za to u mě může hlavní hrdina, jehož jsem si jednoduše nebyl schopen za celých tři sta stran oblíbit. Problémy mladíka z bohaté rodiny, jehož koníčkem je neustále se pokoušet zabít pádem z výšky, to prostě není něco, s čím bych se dokázal ztotožnit. Ovšem v rámci subžánru byste asi marně hledali lepší knihu.

kniha: Nejskrytější přání - Whalen, Marybeth Mayhew
trudoš | ***1/2 | před 15 dny

Joanne Rowlingová (Prázdné místo) či Liane Moriarty (Manželovo tajemství) jsou bezesporu lepší spisovatelky než M. M. Whalenová, přesto si mě její Nejskrytější přání získalo, čistě pro své optimistické vyznění. Přitom se ale nedá říct, že by osudy hrdinů ze Sycamore Glen byly nějak růžové. Autorka zručně rozehrává romanci s tématem návratu do rodného města, přičemž v druhém plánu nenápadně odhaluje jedno sousedské tajemství za druhým. Čtenář si tak dělá hned zkraje závěry, které průběžně musí přehodnocovat s tím, jak souvislosti zaklapávají do sebe. Celek se pak nese v melancholické náladě končícího léta, kdy stahující se mračna podzimu věští neodvratný příchod konfliktu.
Má to svoje slabší místa, především stran absence napětí. Dějí se tu špatné věci, ale nedrásají na duši tak, jak by možná měly a už vůbec se s nimi nepracuje jako s nosnými motivy. Nad všechna má očekávání jsem však neměl chuť se po dočtení z deprese zabít, což pro mě byla po čase – v rámci subžánru – příjemná změna.

kniha: Ve světle nebo ve stínu - Block, Lawrence
trudoš | *** | před 17 dny

Spíš než plnohodnotnou antologii povídek připomíná kniha sbírku textů, jež autoři odevzdali po zhlédnutí výstavy obrazů Edwarda Hoppera, a ty pak byly následně přiloženy k průvodní brožuře. Protože jako doprovod k obrazům fungují povídky skvěle. Ale to je asi tak všechno.
Většina spisovatelů sice dovedně zachycuje atmosféru požadované malby i doby, bohužel málokdy se jim podařilo vložit do příběhu zápletku. Fungovalo to na mě jako pohádka bez morálního ponaučení. Protože odeberete-li textu obraz, přestane najednou fungovat, lépe řečeno začnete tápat nad tím, co chtěl básník vlastně říci. Najednou je to jen suché konstatování životní situace, která vás napadne, když se zahledíte na nějaké Hopperovo dílo, ale nic víc.
Jsou tu ovšem i světlé výjimky, které zvládly jedno s druhým, tedy zadání i kvalitní výsledek – Joe R. Lansdale, Craig Ferguson, Michael Connelly či Joyce Carol Oatesová. Celkově ale můj výsledný dojem z antologie valný není a obávám se, že zůstane knihovně navždy zapomenuta.

kniha: Blouznivec - Palmer, Daniel
trudoš | *** | před 19 dny

Povedená schizofrenická jízda, snad jen zbytečně natahovaná. Z tří set čtyřiceti stran se hrdina dvě stě šedesát jen veze na vlně událostí a člověk už trochu zatíná pěsti, aby se konečně postavil do defenzívy. O to spíš, že gradující události jasně volají po tom, že všechno je jinak, než se zdá, přičemž ústřední zvrat stále nepřichází a nepřichází. Přesto se autorovi úspěšně daří držet vyprávění v rovině napínavého thrilleru, jen tu koncepci mu vysloveně zazlívám, protože po dlouhém maratonu komplikací odbude finále na dvou desítkách stran.
Jak ovšem Daniel Palmer jakžtakž kočíruje zápletku, charaktery postav odflákl na plné čáře. Průhledné rozdělání rolí, naivní uvažování a kýčovité momenty shazují román na úroveň průměrného odpočinkového čtiva. Což na druhou stranu není zas tak špatná nálepka, máte-li chuť zabít čas něčím méně známým, co nepochází ze Skandinávie, nebo nekopíruje již jednou kopírované. Navíc nápady kolem výpočetní techniky byly zajímavé, alespoň pro laika jako jsem já.

kniha: Není jiných cest - Drescher, Alex
trudoš | ***1/2 | před 21 dny

Zbytečně dlouhé. Což je ve zkratce moje asi největší výtka k téhle jinak povedené fantasy kriminálce. I když Alex Drescher zápletkou příliš nepřekvapil, dějově mu vše šlape v mezích zákona a čtenářského vkusu. Jenže tam, kde si v povídkách vystačil s rozsahem právě tak akorát, román mu překvapivě nabobtnal v nedůležitých momentech, čistě jen proto, aby se mohly pomasakrovat další a další postavy. Čekal jsem trochu víc tvůrčí invence, když už se změnil literární útvar. Ale hlavně je to zatraceně promarněná šance. Ač se Drescher snaží, Žamboch ani Šlechta pořád ještě není.
S tím souvisí i jeho největší neřest ve formě závěrečného vyústění. Přijde mi, že řešit všechno uvolněním Yggreddových zakázaných schopností je po dvou knihách povídek už vážně drobet na pováženou. Co ovšem opětovně skvěle funguje, je poodhalování obchodních triků, právních berliček či politických intrik. Tady je autor ve svém živlu a je jen škoda, že to v příběhu nehraje významnější roli, než je obdoba pouhé omáčky.

kniha: Krvavý sen - Parker, Robert B.
Lmslaver | ****1/2 | před 22 dny

Robert B. Parker postavil svůj detektivní příběh s Philem Marlowem na základech jeho prvního případu (Hluboký spánek) a podařilo se mu dobře vystihnout Chandlerův styl i atmosféru doby.

kniha: Šachové figurky - May, Peter
trudoš | *** | před 24 dny

Vesnický román s parádní atmosférou tajemství, ale jako detektivka moc nic. Kdyby Peter May rozepsal své hrdiny jako bezděčné pátrače, neměl bych s tím zdaleka takový problém, jako když dělá kardinální přešlapy v rámci policejního vyšetřování. Jinak se ale rozehrává ta samá hra jako v předchozích románech, pouze se jinak rozestaví ústřední figury. Zločin tu pak je vlastně jen proto, aby bylo proč vytahovat kostlivce ze skříní, ovšem rozřešení zdaleka nehraje takovou roli, jako všechno to praní špinavého prádla a uvádění protagonistů do depresí. Jenže přiznám se, že tohle hraní na city potřetí ve stejné režii mě už skutečně nudilo. Kulisy perfektní, reálie by snad autentičtější být ani nemohly, jenže dějová gradace se táhne rychlostí hendikepovaného šneka, přičemž směr příběhu je čtenáři znám s velkým předstihem, protože už prostě zná autorovy finty. A ten místo toho, aby se pokusil překvapit něčím novým, sází na jistotu, že když to fungovalo dříve, není důvod, aby to nefungovalo opět.

kniha: Odvrácená strana konce - Connelly, Michael
Sirius | ***** | před 24 dny

Connelly patří k těm autorům, který bych mohl číst pořád. Takže vždycky když tu vyjde nějaká jeho kniha, tak jde všechno na druhou kolej a já prostě musím číst. A Odvrácená strana konce nezklamala. Od první stránky jsem se tetelil blahem, protože to strašně moc evokuje Chandlera (pracháč si najme soukromý očko, onoho posledního čestnýho rytíře, aby mu někoho našel) a z týhle lajny nevybočí ani ve chvíli, kdy do toho kápne trochu policejní procedurálky a druhý případ. Má to sice přes 400 stran, ale nechybí tomu spád a tah na bránu. A to i přes fakt, že tam nejsou žádný velký akční scény. Je dost fajn, že oproti jiným knížkám je to zase něco jinýho – hrabání se v minulosti a pátrání po dědici. A obejde se to bez vraždy. Téměř. A nejlepší je na tom samozřejmě Harry Bosch. Ve svým věku už by mohl sedět doma, luštit křížovky a užívat si důchodu. Místo toho dobrovolničí jako policajt a dělá soukromýho detektiva. A je pořád křižákem na svojí misi. Snad jen tak neodejde.

Neříkám, že to David Lagercrant udělal schválně, ale tohle už s původním Miléniem nemá moc společného. Nejde ani o to, že se oblíbení hrdinové proměnili v šablony akčních figurek, jako spíš o autorovu neschopnost rozehrát plnohodnotnou zápletku. Atraktivní motiv v podobě Registru dvojčat by tu sice byl, jenže s každou další stranou je cítit, že je do příběhu naroubován násilně a to na úkor absurdních myšlenkových dedukcí. Nehledě na to, že se vyprávění po celou dobu prakticky motá na místě, aby se o krok hnulo vždy padesátistránkovým odstupem. Přičemž linie s nebohou Fáriou je stejně nadbytečná, jako autorova tendence se tímto způsobem vyjadřovat k nezbedným islamistům. Nejvíc mi ale vadilo to, co se stalo z Lisbeth Salanderové. Sociopatická sympoška se proměnila v punkerskou mašinu bondovských rozměrů, která nejenže postrádá náboj, ale především duši.
Nakonec tím nejlepším pro mě byla zadní vrátka v závěru, slibující, že třeba ten další díl by snad konečně mohl přinést něco zajímavého.

kniha: Detektiv amatér - Orczy, Emma
Naias | ***** | před 26 dny

Termín lenošková (po slovensky asi pohovková) nie je správny, zdanie klame. Bola by to lenošková detektívka, keby detektívom nebol starec v kúte, ale jeho poslucháč. Ten totiž celú dobu neopustí miestnosť. Ale starec v kúte sa kvôli vyriešeniu záhad nacestuje až až. Chodí na súdne pojednávania, či už do Edinburghu alebo do Dublinu, obzerá si miesto činu, vypytuje sa svedkov, a potom celý príbeh aj riešením porozpráva v kaviarni svojmu nemenovanému poslucháčovi. Záhady majú stereotypný priebeh, stane sa zločin, polícia obviní jasného páchateľa a po nejakom čase – často pri súdnom pojednávaní – sa ukáže, že onen páchateľ má stopercentné alibi, o čom trestuhodne tupá polícia nemala ani tušenia. Pred rozuzlením každej poviedky je výzva adresovaná čitateľovi, aby sa pokúsil tajomnú záhadu vyriešiť. A ono sa to vážne dá. Takže vlastne to je lenošková detektívka – pre čitateľa, ktorý sa tak môže zahrať na detektíva, nepohnúc sa pritom z kresla. V príbehoch sa síce dajú nájsť logické chyby, identifikácia vražednej zbrane je dakedy viac než pochybná, natvrdlosť polície donebavolajúca (to je pri tomto druhu detektívok nutným predpokladom), no ja som si čítanie aj lúštenie ohromne užila a navyše záver poslednej poviedky je naozaj zaujímavý…

kniha: Šach královně - Futrelle, Jacques
Naias | *** | před 26 dny

Šach královně je útla knižka a predsa sa na jej stránkach rozhoduje o osude sveta. V stávke totiž nie je nič menšie ako ohrozenie svetového mieru. Nedočkáte sa naháňačiek, prestreliek ani drsných hlášok, nanajvýš pästných potýčok. Tu ide totiž o súboj dôvtipu. A to medzi tajomnou kráskou a agentom s kamennou tvárou, ktorý ani pohybom obŕv nedá najavo prekvapenie, strach ani zlosť. Na takého žiaka by bol hrdý aj Winnetou. Ako špionážny príbeh je to naivné až prostoduché, ako rozprávka pre dospelých vcelku zábavné. Hoci koniec je presne taký patetický, ako sa dá čakať.

kniha: Případ dárkové kazety - Rottová, Inna
trudoš | ** | před 28 dny

Typický produkt edice Původní česká detektivka. Nudný zločin, nudné prostředí, nudní hrdinové. Příběh přitom selhává i v tom nejzákladnějším, tj. když se ukáže, že ústřední postava v podobě vyšetřovatelky Sabiny Hronové je pro zápletku naprosto zbytečná. Nemluvě o hodně pofidérním zpracování policejní metodiky, což občas sklouzává do roviny neúmyslné humoresky. Včetně popletené redakce, jež v textu ponechala takové perličky, jako je kanadský zpěvák Kohen. Na druhou stranu, je tu nezanedbatelné řemeslo, které je příčinou, že přes lacinou dějovou posloupnost, kdy je eliminován jeden podezřelý za druhým, se to zkrátka dobře čte.
Lehkost vyprávění je tak vlastně jediné, co mohu pochválit, ačkoli kniha primárně cílí na ženské čtenářky, čemuž odpovídá i chování většiny postav. Díky tomu tak rozpleteme nejeden citový šmodrchanec, namísto toho, aby se smysluplně pátralo po skutečném vrahovi původního zločinu. Aneb proč to dělat jednoduše, když to jde složitě a s množstvím nepodstatných odboček.

kniha: Tajemství noci - Koontz, Dean
trudoš | *** | před 30 dny

Krátké kapitoly, svižná gradace, nápaditý děj – to vše dělá z Tajemství noci solidní čtení a nebál bych se říct, že možná i to nejlepší, co Dean Koontz na poli klasického hororu v poslední době napsal. Je to sice taková brzda plyn, kdy se morbidní scény střídají s nudným patosem, ale budiž, fandové hrůzy zas moc na výběr nemají. A zápletka o vrahovi, který se vrací z říše mrtvých prostřednictvím nevidomých obětí, aby splnil, co před dvaceti lety slíbil – to je jednoduše béčko jak má být.
Románu ani tak nevyčítám hrátky s pořadím naplánovaných zločinů, které působí lehce absurdně, a dokonce bych odpustil i hlavním postavám, že čekají na vraha jako dobytek na jatkách. To všechno se dá ustát při srovnání s ucházející strašidelnou zábavou. Jenže pak přijde závěrečné deus ex machina a já hořce zaplakal. Křesťanství je pěkná věc, o tom žádná, ale řešit s ním svízelné situace s psychopatem z podsvětí, to už mi přijde trochu moc. A tak všechna ta legrace vzala na konci dost za své, bohužel.

Představu o románech s Perry Masonem jsem měl vždycky mlhavou, silně ovlivněnou televizním zpracováním. Proto byl pro mě první z jeho případů velmi příjemným zahájením. V základě totiž nejde o nic jiného, než sympatickou parafrázi Dashiella Hammetta, s úbytkem nápaditých metafor a drsňáckého cynismu. Dokonce i koncepce zápletky připomíná spíš klasickou drsnou školu, než nějaké právnické kličkování v soudní síni. Jasně, má to svůj věk, ale neodolatelná atmosféra příběhů z třicátých let minulého století funguje naprosto precizně, až mám podezření, že si na ní ujížděl sám autor. To se projevuje především v postavě hrdiny, který od začátku ví, že na něj klientka hraje levou a snaží se jej namočit do nezáviděníhodné situace, přesto jí to s bezelstným úsměvem nechává projít, aby ji pak v pravou chvíli vtipně uzemnil. Překvapením pro mě mimo jiné bylo, že Perry Mason zde vystupuje jako právník, který se dopustí jakékoliv špinavosti (snad kromě vraždy), aby se dobral ke kýženým výsledkům.

kniha: Policie - Nesbø, Jo
trudoš | ***1/2 | před 34 dny

Tak dlouho jsem chodil s Harrym pro vodu, až mě přestal bavit. Už s Přízrakem jsem měl problém, ale Policie tomu prozatím nasadila korunu.
Pořád nelze autorovi upřít sympatický drajv, díky němuž román šlape přesně dle pravidel strhujícího thrilleru. Jenže kde mě dřív dokázal napnout zajímavou zápletkou nebo alespoň pochmurnou atmosférou, tam tentokrát selhává ve všech bodech obžaloby a jeho vyprávění se mění v lepší průměr od Jefferyho Deavera, včetně těch několika „šokujících“ odhalení, která jsou po dřívějších zkušenostech odhadnutelná dlouho dopředu. Přitom zápletka je atraktivní a po koncepční stránce funguje bezvadně. Jen ten balast kolem se záměnou osobností, fingovaným znásilněním, zálibě ve škrcení apod., mi protentokrát přišel neskutečně otravný a hlavně zbytečný. Ovšem největší slabinou zůstává samotné odhalování identity vraha, protože cesta k finále je po kriminalistické stránce tak absurdní, že mě to rozčiluje ještě teď. Nehledě na zadní vrátka pro další díl. Hurá na něj.

Není to až taková hrůza, jak jsem se bál, ale zdaleka to ani není žádná hitparáda. Za paradoxně nešťastné považuji zařazení původních dvou povídek A. C. Doylea, ovšem ne kvůli tomu, že by byly špatné, ale proto, že všechny ostatní texty pak působí drobet lacině. Podivná je i samotná struktura výběru, jehož rozdělení na povídky vítězné a bonusové není úplně trefa do černého, poněvadž ty bonusové jsou o chlup lepší, než údajný top soutěže Cena České společnosti Sherlocka Holmese. Skutečně tak zaujaly pouze tři příběhy a to navíc od autorů, od kterých jsem to příliš nečekal – Inny Rottové, Markéty Harasimové a Jiřího Housera. Což má však na svědomí především plejáda průměrných až podprůměrných detektivek, takže snadno vynikne třebas jen řemeslně zvládnutý standard. Posledním a ne právě nepodstatným prohřeškem je vizuální stránka knihy, která vedle i těch nejhorších holmesovek vypadá jako chudý příbuzný. Reprezentativní antologie toho „nejlepšího“ by si bezesporu zasloužila lepší úpravu.

kniha: Noční pád - DeMille, Nelson
trudoš | ***1/2 | před 38 dny

Noční pád mohl být skvělým thrillerem. Vážně. Jenže to by Nelson DeMille nesměl být poseroutka a místo tun konspiračního balastu dotáhnout alespoň nějakou jím nadhozenou teorii do konce. Pustit se do rozkrývání skutečného zločinu a těsně před koncem rozkopnout pískoviště s odůvodněním, že takový je prostě život, to mi vskutku nevoní. Nehledě na fakt, že prakticky veškeré hrdinovo rozvleklé pátrání stojí celou dobu na vodě, přičemž chybí to nejzákladnější – logické opodstatnění. Autor se po celou dobu tváří tajemněji, než všechny hrady v Karpatech, ale vysvětlení co, kdo a proč ze sebe nevymáčkne ani za zlaté prase. Já to vlastně chápu, zcela oprávněně se bojí sklouznutí do osidel laciného braku, kterému se každý vysměje, jenže v mém případě tohle vědoucí pomrkávání a mlžení mělo přesně opačný následek. Neotevřel jsem přece román pod dojmem literatury faktu, ale skutečně jen pro kouzlo napínavého thrilleru. A i když je závěr silný, pachuť nezvládnuté koncepce mi zůstala v mysli dodnes.

kniha: Dívka, která si hrála s ohněm - Larsson, Stieg
Ťuhýk | nehodnoceno | před 38 dny

Odhalit v anotaci, co klíčového se stane na 200. straně románu, je zločin, který by se měl trestat přinejmenším vraždou.

kniha: V lese visí anděl - Bjørk, Samuel
Jana677 | **** | před 38 dny

Trudoš i furunkl zhodnotili dílo poměrně trefně a vlastně jim v kritice mohu jen přitakávat. Ano, forma románu je dost rozsypaná – především se závěrem si snad autor vůbec nevěděl rady. Zapomeňte na smysluplné hledání vraha, většina stop vede do slepých uliček a vystačíte si pouze s dobrým odhadem. Psychologie postav je dost zvláštní – dvojici hlavních vyšetřovatelů byla věnována náležitá péče (depresím Mii Krügerové snad až moc), ještě lépe dopadl nezletilý svědek Tobias, ale ostatní charaktery byly nahozeny ve stylu: tohle je počítačový nerd, tenhle netrpělivý drsňák, tahle je sympatická právnička, tamten postarší kliďas. Prostě jména bez pořádných osobností. V románu je celou dobu naznačováno, že Holger Munch a Mia Krügerová jsou proslulá policejní esa, ale jeden vyniká pouze ve spotřebě cigaret a hamburgerů, zatímco druhá se utápí v alkoholu a prášcích, oba pak jsou neustále unavení a žádného exkluzivního výkonu se od nich čtenář nedočká.
V první polovině knihy jsem měla dojem pečlivě budované skládačky, kde ve finále vše perfektně zapadne na svá místa. Ona z toho nakonec vznikla vachrlatá stavebnice, ve které jsou smíchány dílky lega i puzzle s kartičkami pexesa a kostkami domina. A ještě na ty převážně temné odstíny tvůrce kydnul plechovku růžové barvy. Výsledkem jsou mírné rozpaky.
ALE! Přes veškerá negativa jsem byla příběhem pohlcena, stránky jsem obracela dychtivě a s napětím, chladně pochmurná severská atmosféra mi vyhovovala, postavy mají potenciál. Další případ “Sova” si moc ráda přečtu (budu přitom doufat v promyšlenější koncept a zvládnutější finiš).
Mám-li “V lese visí anděl” shrnout do jedné věty: tahle čtivá kniha má své mouchy, přímo dotěrné masařky, celkový dojem je však kupodivu převážně pozitivní. 75–80%.

Muž, který hledal svůj stín (prostě Milenium pět) – natahovaný jak žvejka se zápletkou (jak z pulpovýho románu), která by vystačila na krátkou povídku. Napsaný bez většího švihu a s postavami, který mě na rozdíl od prvních tří dílů už nezajímaly.

kniha: Vykonavatel - Gómez-Jurado, Juan
trudoš | **1/2 | před 40 dny

Na můj vkus příliš prvoplánový thriller, který hned z kraje odkryje karty a až do konce nezmění pravidla hry. Dokonce i vrah je znám poměrně brzy, takže hrdinové se mohou soustředit jen na to, jak jej najít a lapit. A protože je jasné, že je to příliš mnoho stran na jedno pátrání, ozvláštňuje autor vyprávění tím, že nechává pátrače dloubat do pachatelovy minulosti a pomocí psychologických rozborů určit, kde tak asi je a co má ještě v plánu. Tohle všechno bych ještě dokázal skousnout, jelikož autor poskytuje čtenáři množství zajímavých informací jak o práci policie ve Vatikánu, tak o funkčnosti katolické hierarchie. Jenže rádoby hovorový jazyk, stejně jako bodré chování postav mi průběh událostí neúmyslně zesměšňovaly, což ještě podtrhly lehce odhadnutelné zvraty. Ale uznávám, že chyba bude spíš na mém přijímači. Pevně věřím, že v rodném Španělsku je Juan Gómez-Jurado hvězdou, já však zůstanu u jejich literárně zdatnějších autorů, jako jsou Arturo Pérez-Reverte či Carlos Ruiz Zafón.

kniha: Odpočívej v pokoji - Child, Lee
Lmslaver | **** | před 41 dny

Zapadákov uprostřed ničeho, osamělá žena v nesnázích, která hledá svého kolegu, to je téměř klasický Reacherův scénář. Poslední známé místo pobytu soukromého vyšetřovatele v městečku Mothers Rest je jediná stopa, kterou má bývalý vojenský policista a jeho partnerka. Postupným provokováním, pátráním a vylučovacími metodami odhaluje Reacher děsivé tajemství a mrtví přibývají.

kniha: Složka 64 - Adler-Olsen, Jussi
trudoš | **** | před 41 dny

Přestože se dějová linka ve Složce 64 táhne dost pozvolna, za mě pořád spokojenost. Pravdou ale je, že nebýt autorova specifického humoru, který je mi poměrně blízký, asi bych po dočtení lehce zuřil. Už samotné namočení Carla Mørcka do vyšetřování je vachrlaté, a když se nakonec ukáže, že byl pro základní vyústění zbytečný, moc radost jsem z toho vážně neměl. Jussi Adler-Olsen tentokrát příběh směřuje hlavně na rekapitulaci tragických událostí, které formovaly ústřední hrdinku a jak ji dohnaly tam, kam ji dohnaly. V tomhle ohledu se přiznám, že mám jen určitou mez, pokud zvládám osudová neštěstí přijímat. A jakmile je toho moc a dál se to stupňuje, už mi to přijde spíš jako autorská vypočítavost, než autentický vývoj.
Každopádně oceňuji dramatické finále, které je opět vystavěné jinak, než u předchozích knih. Mimoto ale na mě kniha působila podobně jako Zabijáci. Strany konfliktu jsou nám představeny hned zkraje a pak se jen čeká, až A konečně potká B. Trochu nuda, na pět set stránek.

kniha: Zmizelá - Flynn, Gillian
trudoš | ****1/2 | před 44 dny

Bezvadný psychologický thriller, který sice moc nefunguje jako kriminálka, ale po stránce emoční je naprosto dokonalý. Víc se ale o Zmizelé vážně říct nedá, protože prakticky jakékoliv kroužení kolem zápletky se rovná spoilerování.
Přesto musím alespoň v rychlosti smeknout klobouk před talentem Gillian Flynnové. Koncepci příběhu vystavěla s precizností mistra, přitom jde o její třetí román v průběhu šesti let. A i když se těch pět set stran může zdát maličko unáhlených, s postupným odhalováním souvislostí se ukazuje, že každý sebemenší detail má ve vyprávění své opodstatnění a smysl. Navíc se to čte jedním dechem, přestože zpočátku má jeden pocit, že šlápnul do něčeho sladkobolného. Kdyby nebylo na můj vkus tak odbytého konce, v němž jakoby se autorka bála otevřeného konfliktu a raději všechno uhrála do autu, bral bych to jako vrchol její tvorby. Takhle u mě nadále vedou Temné kouty a nedočkavě vyhlížím další přírůstek do knihovny.
Za mě rozhodně jeden z nejlepších thrillerů roku 2013.

kniha: Zjizvená tvář - MacBride, Stuart
furunkl | ***** | před 45 dny

Po všech stránkách prvotřídní kniha. Vše podtrhuje závěr. Nejdřív jsem nevěřícně zíral, a potom se jen chechtal a chechtal…

kniha: Dvojí Dexter - Lindsay, Jeff
trudoš | **** | před 47 dny

„Podle mých mnohaletých zkušeností v oboru je nejlepším způsobem, jak chytit vraha, prostě mít štěstí.“
No a to je tak nějak v kostce způsob vyšetřování Dextera Morgana. I když je báječným společníkem pro zádumčivé večery, spíš než na detekční schopnosti se spoléhá na náhodu, jež jej, jak doufá, dřív nebo později dovede k cíli. Ovšem kdo si na tenhle miamský drtivý styl zvykl, toho Dvojí Dexter bude bavit stejně jako předchozí romány. Ostatní na autora pravděpodobně zanevřeli už dávno.
Ačkoliv zápletka graduje tentokrát hodně zajímavým směrem, příběh až moc okatě počítá s atraktivitou hrdiny a na uvěřitelný vývoj kašle. Přesto nebýt nadbytku slov, mohla to být stále parádní jízda. Bohužel, Jeff Lindsay se ve svých sarkasmech začíná opakovat a vtipný nadhled to ne vždy zachrání. Oproti tomu mu nelze upřít talent pro vymýšlení zapeklitých momentů, které okouzlí hektickou absurdností. Což je hned druhý důvod, proč mám tuhle sérii stále tak rád. Tím prvním je samozřejmě sám drahoušek Dexter.

kniha: Hra na schovávanou - Rankin, Ian
trudoš | **** | před 49 dny

Autor začíná nalézat svůj styl a dobře že tak. Už jen póza nevrlého detektiva v letech sedí postavě Johna Rebuse výrazně víc, než role akčního hrdiny s výcvikem u SAS. Je nerudný a věčně podrážděný, plánovitě všechny kolem sebe provokuje a naprosto si užívá nově nabytou pozici šéfinspektora, který už má vystaráno. Přesto nesklouzává do žumpy úplatné morálky, jako někteří jeho kolegové, a když na to přijde, dokáže se při vyšetřování zatvrdit proti jakýmkoliv překážkám. Není to brilantní postava, ale své kouzlo rozhodně má a je otázkou, jak ho Ian Rankin v průběhu dalších románů ještě zúročí. Koncepce zápletky totiž stále pokulhává. Už to sice není takový guláš jako v případě Uzlů a křížů, přesto znatelně jednoduchou zápletku cíleně rozmělňuje nepodstatnou exkurzí po satanistických kultech. Ovšem úcta ke starým mistrům potěší, takže když dojde na novodobé role jmenovců pana Holmese a doktora Watsona, docela jsem se bavil. Ostatně pozitivním dojmem na mě působila celá kniha. Jen tak dál.

kniha: Muž bez dechu - Kerr, Philip
trudoš | *** | před 51 dny

Přestože Muž bez dechu přišel s jednou z nejatraktiv­nějších zápletek v celé sérii, autor se paradoxně chytil do pasti, kterou si sám vykopal. Tím že se rozhodl zpracovat skutečnou událost, zůstal lapen v nesnadné situaci, kdy se snaží za každou cenu držet při zemi a zároveň uhrát konspirační thriller. Což má bohužel neblahý důsledek, že skončí u několika různých teorií, ale s konkrétním řešením žádným. Jako by si nebyl jist, zda čtenář požaduje detektivku nebo literaturu faktu, zůstává věren oběma žánrům a nenaplní tak očekávání vlastně ani jednoho. Zápletka je díky tomu vachrlatá, vyšetřování spíš na okrasu a celkové napětí nula nula nic. Pravdu říct, i detektiv Bernard Gunther přišel o kouzlo a v některých momentech je dokonce v přímém rozporu se svým starším/mladším já. Navíc ať před něj Philip Kerr staví jakékoliv překážky, čtenář ví, že je překoná, protože jinak by jednoduše nemohlo dojít k událostem příštím. Nakonec tedy zklamání, o to víc, že hlavní téma bylo skutečně zajímavé.

kniha: Vesaliovo tajemství - Llobregat, Jordi
trudoš | ***1/2 | před 53 dny

Hezky odvyprávěný dobrodružný příběh s detektivní omáčkou, jehož největší slabinou je neochota autora vyhnout se zaběhnutým klišé, která jsou tak otřepaná, že už to snad ani víc nejde. Což je vážně strašná škoda, protože nebýt toho, šlo by mé hodnocení rapidněji nahoru. Vynahrazuje to však skvělá atmosféra Barcelony roku 1888 a moc pěkný frankensteinovský motiv, který funguje na jedničku. Smůla je, že Jordi Llobregat rozepsal charaktery postav trochu prvoplánově, ale protentokrát jsem to ochoten odpustit, protože se to k dobové stylizaci jednoduše hodí. Co však prominout nedokážu, je fakt, že hrdinové do děje příliš aktivně nezasahují. Jsou spíše vláčeni pochmurnými událostmi, které k jejich smůle gradují přesně tím nejhorším možným způsobem. Samotné vyšetřování je pak lehce pofidérní, i když obaleno atraktivním motivem odhalování morbidního tajemství, končí v podstatě u třísetstránkového přešlapování na místě, než se konečně někam hne. Finále je ale správně velkolepé, o tom žádná.

12345678910poslední (50)1993 příspěvků celkem